Tajemný 600 let starý rukopis plný prazvláštního obsahu se již po staletí neúspěšně pokouší dešifrovat nejen několik stovek nadšenců kryptologů, ale i vědců. Nad jeho pravým významem a původem se vznáší jeden velký otazník, jisté ale je, že poprvé byl zdokumentován v Praze.
Středověký manuskript z 15. století pojmenovaný po knihkupci Voynichovi, (který zakoupil v antikvariátu rukopis v roce 1912) čítá na 240 pergamenových stránek (některé listy dnes chybí) plné záhadného textu. Neznámé písmo neznámého jazyka doprovází detailní a neméně tajuplné ilustrace.
Právě ilustrace jsou jedním z mála vodítek, pomocí kterých vědci rozřadili manuskript do šesti sekcí. První část začíná herbářem, následuje sekce astronomická, biologická, kosmologická, farmakologická a nakonec cosi připomínající receptář.
Detailní vyobrazení květin v herbáři, existujících i zřejmě smyšlených, či kresby nahých koupajících se žen v prapodivných útvarech se zvláštní tekutinou však badatele spíše zmátly, než aby jim pomohly rozlousknout otázku, co se v rukopisu píše a k čemu vlastně sloužil.
Dekódovat Voynichův rukopis se neúspěšně pokusil třeba i kryptograf Alan Turing, který za druhé světové války dešifroval nacistický tajný kód Enigma. Manuskript totiž kombinuje dvě velké šifrovací překážky vedoucí ke správnému dekódování – neznámou šifru a neznámý jazyk, ve kterém je spis napsán, a rozřešení záhadného díla tak stále zůstává v nedohlednu.
Wilfrid Voynich
V posledních letech se však do dešifrování pustila i umělá inteligence a dle jejích výsledků se zakódovaný jazyk v 80 % podobá hebrejštině. Jde však o jednu z mnohých teorií a je zde i návrh, že text byl sepsán ne v kódovaném, ale zcela uměle vytvořeném jazyce. Pravděpodobné také je, že si už několik století badatelé vaří své mozkové buňky nad zápisem, který je prostě čistou hatmatilkou – povedeným středověkým falzem pro naivní obecenstvo, kterého i před šesti sty lety nebylo málo.
Rukopis, který byl díky radiokarbonové dataci vročen do období mezi lety 1404 -1438, je v současnosti ve vlastnictví Yaleovy univerzity – prvním oficiálně doloženým majitelem byl ale v 17. století pražský alchymista Georgius Barschius čili Jiří Bareš. V minulosti byl snad jedním z vlastníků kromě Jiřího Bareše i kuriozitami posedlý císař Rudolf II., který věřil, že autorem záhadného díla byl filosof a vědec 13. století Roger Bacon.
Jan Králík
