Záhada dvou malých sourozenců s prazvláštní barvou pokožky a podivnými návyky, nalezených v anglickém Woolpitu, zůstává neobjasněna po dlouhá staletí.
Kuriózní událost zaznamenali dva kronikáři (William z Newbury a Ralph z Coggeshallu) nepříliš dlouho poté, co se zvláštní bytosti objevily v první polovině 12. století za vlády krále Štěpána III. z Blois nedaleko vesnice Woolpit.
Potulující se děti spatřili vesničané nedaleko jedné z hlubokých jam vykopaných na vlky, které daly vesnici Woolpit jméno. Jednalo se o malé, asi desetileté děvče a o něco mladšího chlapečka – vesničané vydedukovali, že jsou sourozenci. Jejich kůže byla zelená, mluvili neznámým jazykem a oblečeni byli do podivných oděvů.
Sourozence si pod křídla a střechu svého domu vzal Richard de Calne, ale hned první a nejdůležitější úkol – nakrmit je – se stal překážkou. Oba po několik dní odmítali jíst, až jim de Calne nabídl syrové fazolové lusky, na něž se okamžitě a s chutí vrhli. Po nějaké době si děti navykly jíst běžnou stravu a nakonec ztratily i své zelené zabarvení.
Nový život netrval pro chlapce dlouho – krátce po křtu obou zelených dětí mladší ze sourozenců onemocněl a zemřel. Děvče se naučilo anglicky a podle kronikáře Ralpha později vysvětlilo obyvatelům Woolpitu, že přišlo ze Země svatého Martina bez slunečního světla a s neustálým šerem. Jak přesně se objevili ve Woolpitu, nedokázala vysvětlit. Pásli prý otcův dobytek, uslyšeli hlasitý zvuk a z ničeho nic se ocitli u oné vlčí jámy. Dívka se svéhlavou a neukázněnou povahou zůstala sloužit v domě Richarda de Calna, provdala se a žila ve Woolpitu „běžný“, již nezelený život.
Po staletí se snažili badatelé i fascinovaní lidé objasnit záhadu zelených dětí. Příběh, který je možná pouhou legendou, tak má několik oblíbených hypotéz – od špatně živených nebo arzenikem otrávených dětí cizinců (obojí může způsobit zezelenání kůže) přes pohádkové bytosti až po populární mimozemšťany.
Tomáš Ospalý
