„Černej Pep“, jak mu někteří říkali, se (údajně) dopustil typického psího zločinu. Zavraždil kočičku ženy váženého guvernéra státu Pensylvánie a vysloužil si tak výjimečný trest. Doživotí.
A přece to celé bylo trošku jinak. Pep patřil do rodiny Gifforda Pinchota, guvernéra Pensylvánie, ale také milovníka a chovatele labradorských retrieverů. Psí rodina se rozrostla do nemalých rozměrů a „Černej Pep“ mezi svými sourozenci lehce vynikal mladickou nezbedností.
Gifford Pinchot, který podporoval reformu amerických věznic snažících se o napravení internovaných zločinců místo jejich trestání mnohdy nelidskými způsoby, daroval Pepa roku 1924 do nově zbudované věznice Eastern State Penitentiary vlastně pro terapeutické účely.
Eastern State Penitentiary byla v době svého zbudování největší a nejdražší veřejnou budovou v USA.
Aby ale jeho „samaritánství“ nebylo tak okaté, vymysleli spolu s manželkou příběh o koťátka-vraždícím Pepovi, který si nezaslouží nic měkčího než nejtvrdší trest. Hry se chytli i samotní oficíři pensylvánské věznice, „Černej Pep“ byl řádně vyfotografován a dokonce dostal i své vězeňské číslo C2559.
Vtípek neušel ani místním novinářům. Z celého případu udělali aféru o bezcitném republikánském guvernérovi, který zavírá za mříže ubohé zvířátko, co si ráčilo pochutnat na kočičce guvernérovi paní. Ta po několika desítkách let očistila jméno „Černého Pepa“ a vše uvedla na pravou míru. Pep byl nevinen.
Za mřížemi dnes zavřené Eastern State Penitentiary (kde si mimochodem nějaký čas odseděl třeba Al Capone) „Černej Pep“ na věky nezůstal. Jednak mohl psí miláček, kterého si oblíbili jak vězni, tak dozorci, volně pobíhat po celé věznici a také jeho život nakonec skončil v jiné, modernější věznici, na jejímž pozemku někde dodnes leží zakopané jeho psí tělíčko.
Anna Samsová
