Prazvláštní neutichající hučení, které slyší jenom někteří lidé na některých místech, bylo hromadně hlášeno na několika konkrétních místech Velké Británie a Ameriky již před několika desítkami let. Tón úspěšně zruinoval život několika tisícům lidí.
Ti, co nevysvětlitelný šum neslyší, nevěří. Ostatní, oni nešťastní „vyvolení“, si stěžují na nepřestávající hukot, před kterým nelze utéct. Pokusy o vysvětlení se různí – od jaderných ponorek po ryby a samozřejmě nechybí ani oblíbené objasnění pro všechny nepochopitelné jevy – UFO.
„The Hum“ je popisován jako stálý a vtíravý zvuk nízké frekvence podobný hlubokému dunění srovnávaný s během dieselového motoru kdesi v dáli. Tento stále nevysvětlený (a nepotvrzený) fenomén se vyskytuje například v anglickém Bristolu, americkém Taosu nebo v kanadském Winsdoru.
V Bristolu sedmdesátých let minulého století si stovky lidí stěžovaly na tento neutichající hluk, který byl slyšet nebo dokonce cítit víc uvnitř budov než vně. Místní noviny pak vyzvaly obyvatele, ať se ozvou, pokud slyšeli podobný zvuk – těchto lidí pak bylo okolo 1 000. Hukot vyvolával bolesti hlavy, nespavost a dokonce krvácení z nosu a nepřestal ani s ušními špunty. V Británii si dokonce kvůli hukotu vzali tři lidé život.
Jedno z nabízených objasnění je takzvaný tinnitus – rušivý projev sluchového aparátu bez vnějších příčin, prostě zvonění v uších. To ale nezapadá do výpovědi postižených, kteří hukot slyší jen na určitých místech. V USA se neúspěšně pokusili hučení svést na rybu – žabohlavce, který volá svůj protějšek. Několik hukotů pak bylo vysvětleno mechanickými zdroji, ale oněch pár nejznámějších stále zůstává bez explikace a zasažení obyvatelé tak musí docházet na psychoterapie, aby se s hukotem naučili žít.
Jan Králík
