Mariánské Lázně jsou velkoměstem ve skořápce a potkávají se v něm nejen hosté z celé Evropy, ale stýkají se zde i různé kulturní vlivy. Zdejší lázeňské domy a hotely se jmenují po známých městech, osobnostech a také po mystických bytostech. Není to krádež duševního vlastnictví, je to přirozenost všech lázeňských měst soustředit do jednoho místa věci zdánlivě nesouvisející. A proto nepřekvapí, že zde najdeme nejkrásnější sochu Krakonoše, tedy Rübezahla, který byl skutečnou předlohou pro postavu Gandalfa z Pána Prstenů. Ne, není to mystifikace, ale fakt.
Proslulá bájná postava, pán Krkonoš, jehož obrovitou sochu najdeme vedle hotelu Rübezahl, naproti hotelu Krakonoš (jaký to jazykový paradox), nás při pátrání po kořenech svého příběhu provede nejen našimi hraničními horami, nýbrž celým světem. Nedávno se ukázalo, že jihoafricko-anglickému spisovateli Tolkienovi posloužil jako předloha k čaroději Gandalfovi z jeho knih, které inspiračně čerpají ze starogermánské a skandinávské mytologie a svou filmovou podobu získaly na Novém Zélandu.
Hanus Schweiger, ilustrace z knihy Rübezahl: der Herr des Riesengebirges od Johanna Karla Augusta Musäuse.
Český Krakonoš čili Řepočet, německý Rýbrcoul čili Rübezahl, polský Liczyrzepa čili Rzepiór. Už jen ta různá jména svědčí o tom, že jej znají lidé ze všech stran hor. Tahle pojmenování jsou však ve srovnání s jeho skutečným stářím poměrně mladá. Nikdo se sice dnes už přesně nedopátrá, kde se vzal (tu se vzal), ale jedna z hypotéz se jeví jako nejuvěřitelnější – byl to zřejmě bůh někdejších pohanů, kteří v této oblasti žili od 5. století n. l.
Bůh hor, který na sebe bral různé podoby, od velkého mlžného obra vyvstávajícího nad hřebeny až po mrštného, nepolapitelného pidižvíka. Čím více se blížíme historií k našim časům, tím konkrétnější obrysy dostává. Ve středověku jej zde lidé potkávali jako mnicha, vojáka, myslivce nebo nějaké zvíře. A coby prapodivné zvíře byl také poprvé zobrazen – na oficiální mapě Slezska z roku 1561, kam její autor do oblasti Krkonoš umístil vztyčenou postavu s kopyty, ocasem, orlí hlavou a parohy s dlouhou sukovicí ve zvířecích pařátech.
První zobrazení Krakonoše na mapě Slezska od M. Helwiga (1561).
Démon, výběrčí daní nebo hlupák?
Nejstarší legendy o Krakonošovi mluví jako o démonovi, který straší pocestné a sesílá na ně fujavice, chumelenice, hromy a blesky. Zároveň ale dokáže být i spravedlivý a chrání či obdarovává chudé. Novější příběhy, písemně zaznamenávané v knihách, se přiklánějí čím dál více na stranu dobra a zároveň se snaží vysvětlit Krakonošův původ. Leckdy velmi svérázně.
Jedno z nejznámějších děl pochází z 19. století a vypráví o duchovi lesa, který unese princeznu, a protože ta v zajetí velmi smutní a zároveň miluje řepu (německy „Rübe“), proměňuje její únosce bulvy řepy neboli tuřínu v živé bytosti, aby jí dělaly společnost. Jenomže jak řepy/tuříny vadnou a scvrkávají se, mizejí i tihle princeznini ‚přátelé‘. Až jednou dostane princezna nápad – přivede ducha lesa k poli osázenému řepou a řekne mu, ať je všechny spočítá. A jak tak počítá (německy „zählen“), vezme princezna do zaječích. A proto tedy Rübezahl neboli „počítač řepy“, jak to doslova převzala polština a za národního obrození nakrátko i čeština. Jisté ale je, že slovo Rüberzahl či Rýbrcoul je daleko starší a může mít souvislost s řepou, přesněji řečeno s její listnatou natí připomínající ocas (staroněmecky „zagel“). Ale stejně tak je dobře možné, že jeho jméno vychází ze slova Uiberzoller, kterým tehdejší německy hovořící obyvatelé Krkonoš označovali výběrčí daní: na jednu stranu spravedlivé, ale na druhou nelítostné. Pověstí o Krakonošovi je vícero a z jedné čerpal i Erben v pohádce o Dědu Vševědovi.
Pozdrav ze Sněžky z roku 1929
Krakonoš a J.R.R. Tolkien
Krakonoš se vyvíjel i v moderní době, a to rozdílnými směry. U nás se stal celonárodně známou postavou a posléze bohužel také obětí ideologické manipulace v podobě populárního večerníčkového seriálu. Atributy moudrého vládce hor zůstaly, ale přidal se obraz kapitalistického vykořisťovatele (Trautenberka), vykořisťovaných proletářů (Kuby, Anče a hajného) a „sojky práskačky“, neboť zjevně ani všemocný ‚báťuška‘ nemůže mít oči všude a je třeba mu svou uvědomělou angažovaností pomáhat. Zcela jiný rozměr ovšem získal tradiční Krakonoš v Tolkienových ságách Hobit a v navazující trilogii Pán prstenů. Romanopisec J.R.R. Tolkien se s jeho postavou poprvé seznámil někdy na sklonku 30. let minulého století, když se mu do rukou dostala jedna tehdy populární středoevropská pohlednice – je na ní obrázek od německého kreslíře Josefa Madlenera s titulem „Duch lesa: bůh, země a věčnost“.
Der Berggeist: Gott, Erde und Ewigkeit (1925– 30), od Josepha Madlenera, historicky doložená inspirace pro Tolkienova Gandalfa.
Polský historik Lukasz Kozak, který nedávno zkoumal spisovatelovu pozůstalost, na ní objevil poznámku psanou Tolkienovou rukou: „The origin of Gandalf“, tedy původ či předloha Gandalfa. Vzpomeňte si na to, až se teď v létě vydáte do Mariánských Lázní nebo v zimě do Krkonoš. A k večernímu čtení si s sebou vezměte něco od Tolkiena.
Duch Podhory
Socha Krakonoše stojí v Mariánských Lázních od roku 1903. Tehdejší hoteliér Josef Zischka se možná inspiroval i jinou bájnou postavou – duchem nedaleké hory zvané Podhora. Již v roce 1679 historik Bohuslav Balbín popisoval zdejšího ducha jako: „Zjevení, který posílá lijáky, hromy, blesky a kroupy a nepřeje si nic jiného, než aby se jej lidé báli. Jindy zase pomáhá, k hodným lidem je vlídný a když ho nevydráždíš výsměchem, neublíží nikomu.“
V Mariánských Lázních se tak štastně protnuly dvě legendy – ta o Krakonošovi a ta o Duchu Podhory – v jednu z nejnavštěvovanějších sochařských atrakcí západních Čech. Až si prohlédnete sochu Krakonoše, dotknete se kouzelného kamene v jeho opasku (a budete si něco přát), můžete navštívit nedaleké golfové hřiště nebo park Boheminium. V něm stojí několik desítek různých hradů a staveb z celého Česka. Dolů do města se dostanete kabinovou lanovkou nebo jednou z mnoha příjemných lesních cest.
Když se do Mariánských Lázní vrátíte za pár let, možná tu už ale bude stát i Krakonošova pohádková cesta, jejíž duchovní otec Radek Míka (zakladatel Boheminia) ji několik let nosí nejen v hlavě, ale snaží se o její prospěšnosti přesvědčit také vedení tohoto neskutečně krásného českého města. Byl by to návrat k tradici, protože podobná pohádková cesta, věnovaná ale jiné pohádkové bytosti – Červené Karkulce – tu už stávala.
Jak se do Mariánských Lázní dostat:
Cesta z Prahy vlakem (Pendolino) za necelé tři hodiny nebo po plzeňské dálnici za dvě hodiny.
Více info o ubytování, sportování a zábavě najdete zde:
www.marianskelazne.cz
www.marianske-lazne.info
www.coolonada.cz
www.golfml.cz
www.golfkynzvart.cz
Pavel Vondráček
