Hranice zavřené, cestování omezené, ale lidská touha poznávat není přidušená, naopak. Až se drakonická koronavirová opatření uvolní, Češi jako divoké včely vylétnou z úlů a budou hledat místa, kde mohou strávit víkend, týden nebo celou dovolenou. Většina z nich omámeně zamíří do českých hor, k jihočeským rybníkům nebo k řece Vltavě. Je to ale škoda, protože Česko nabízí i jiná přenádherná místa, známá spíše v cizině, než doma. Například Mariánské Lázně, město stvořené pro klid a odpočinek.
Existují různé typy lidských sídel: samoty, vesničky, vesnice, městečka, města a velkoměsta. Všechny jsou postavené pro lidi, kteří v nich bydlí. A pak existuje výjimka – lázně. Místo stvořené nikoliv pro ty, kteří zde bydlí, ale pro ty, kteří zde jednou za rok prožijí krátký, několikatýdenní příběh.
Karlovy Vary, Františkovy Lázně, Luhačovice a především Mariánské Lázně představují ukázkový případ lázeňských měst vystavěných v době, která neznala internet a rychlé přesuny letadel, ale zároveň v době, jež toužila po sblížení a setkávání. Zatímco v posledních desetiletích se lidé z různých zemí dobrovolně setkávali na plážích moří a oceánů, v horských střediscích nebo na konferencích v mamutích hotelech, ještě před pár generacemi tuto roli sehrávala lázeňská města. Vždyť se jim také říkalo velkoměsta ve skořápce, salony nebo šachovnice Evropy.
Kolonáda Ferdinandova pramene na okraji lázeňského parku
Mezi „Top Ten“ evropských lázní patřily belgické Spa, francouzské Vichy, německé Baden-Baden, anglický Bath, rakouský Bad Ischl, švýcarský Svatý Mořic a české Karlovy Vary a Mariánské Lázně. Sem přijížděli císaři a králové, ruská velkoaristokracie, bohatí statkáři, průmyslníci, indičtí nabobové, charismatičtí rabíni z Haliče, spisovatelé, hudební skladatelé, malíři a také obyčejní lidé, které trápily různé neduhy a kteří doufali, že se zde vyléčí, a také se vyléčili. A ti všichni, bez ohledu na společenské postavení, bohatství, víru a národnost se potkávali v místech, odkud ze země jako boží dar tryskají léčivé prameny.
Kostra, nebo živá bytost?
Mariánské Lázně, slavné Mariánské Lázně, ve světě proslulé jako Marienbad – snad žádné jiné město (vedle Karlových Varů) nezanechalo v evropských dějinách tak velkou (českou) stopu. Zde pobýval devětkrát anglický král Eduard VII., zde se setkal s císařem Františkem Josefem I., zde se léčil perský šáh Muzzefír Eddin, zde skládali svou hudbu Fryderyk Chopin a Richard Wagner, zde tvořil Mark Twain, N. V. Gogol, J. W. Goethe, zde odpočíval Alfred Nobel nebo T. A. Edison a Sigmund Freud. Lze namítnout, že to je dávná historie, že dnes lidé odpočívají a baví se jinde a že lázeňská města se podobají kostře vyhynulého živočicha, z něhož vyprchal život. Kostře se sice podobá obrovitá litinová kolonáda, ale život v ní proudí dál. Nasazovat na lázeňská města měřítka zábavních center je nepochopení principu lázní s velkým L. Lázně ztišují, uklidňují, harmonizují. Vždyť se na ně podívejte z ptačího pohledu.
Letecký pohled na lázeňské centrum
Místo náměstí park, z každého okna jde vidět do zeleně, lázeňské domy a penziony střídmě natřené bílou, žlutou a okrovou barvou, vše pěkně srovnané v rovině, nikde žádná rušivá vertikální stavba, není zde potřeba asfalt, jen písek nebo antuka. Zde chybí paneláky, tovární komíny, elektrické stožáry, neonové nápisy. Zde se odpočívá, netěká, nestresuje, ale také kultivovaně baví.
Velkoměsto ve skořápce
Tento termín je sice mediálně promrskaný, ale dokonale vystihuje charakter Mariánských Lázní. Snad v každém lázeňském domě je kavárna nebo restaurace, je tu překrásné kamenné divadlo, město má vlastní symfonický orchestr, bazén, ledovou plochu, proslulá golfová hřiště (přímo nad městem a v nedalekém Kynžvartě), stadion ploché dráhy, travnaté letiště, venkovní koupaliště, desítky kilometrů lesních promenád a samo je položeno v mělkém lesnatém údolí obráceném k jihu. A přestože je to město zdánlivě konzervativní, v čele radnice sedí starosta za Pirátskou stranu.
10 km od Mariánek je překrásný klasicistní zámek Kynžvart, v jehož parku se rozkládá velkolepé golfové hřiště (golfkynzvart.cz)
Pokud tedy přemýšlíte, kam se vydat v létě za poznáním, na dovolenou, nebo na krátký výlet, obraťte svou pozornost na západ Čech, na milé lázeňské město Mariánské Lázně, schoulené na úpatí liduprázdného Slavkovského lesa a s výhledem na ještě prázdnější Český les. Město, které nabízí veškerý komfort, jehož turistické služby jsou prozkoušené generacemi hostů a které má v současné době jednu obrovskou výhodu – má neuvěřitelnou nabídku ubytování. Hotely a penziony, jindy připravené přivítat především hosty z ciziny, budou v létě připravené na ty domácí. Proč je nezkusit?
Hrad a zámek Bečov s proslulým relikviářem svatého Maura najdete hodinu jízdy z města
Dřevěný pavilon na Kladské, kde je i lovecký zámeček, zvěřinové restaurace, naučná stezka a hluboké lesy – 6 km z centra Mariánských Lázní
Jak se tam dostat: Cesta z Prahy vlakem (Pendolino) za necelé tři hodiny nebo po plzeňské dálnici za dvě hodiny.
Více info o ubytování, sportování a zábavě najdete zde:
www.marianskelazne.cz
www.marianske-lazne.info
www.coolonada.cz
www.golfml.cz
www.golfkynzvart.cz
Pavel Vondráček
