Mladá Irka, která právě přežila jednu z nejznámějších tragédií v námořních dějinách, si až do zakotvení v New Yorku na palubě záchranné lodi naivně myslela, že právě absolvovala zcela rutinní cestu do Spojených států…
Téměř sedmnáctiletá Irka, slečna Kate Gilnaghová, se roku 1912 nalodila na první a zároveň poslední cestu největší a nejluxusnější transatlantické lodi své doby RMS Titanicu. Z Evropy mířila do Ameriky za svou sestrou Mollie, která emigrovala o rok dříve.
Cestovala ve třetí třídě v kabině, jež sdílela s dalšími mladými dívkami ze stejného irského hrabství Longford. V osudnou noc ze dne 14. na 15. dubna, kdy Titanic narazil na ledovec, se celá irská skupina divoce bavila na večírku ve společných prostorách třetí třídy. Prvním znamením, že něco není zcela v pořádku, se stala běžící vyděšená krysa, jež nahnala hrůzu lidským cestujícím.
Nedlouho poté, co se dívky uchýlily do kajuty, jim na dveře zabušil neznámý muž a vyburcoval všechny čtyři slečny, aby se oblékly, protože se s lodí cosi děje. Právě Kate Gilnaghová později vypověděla, že cestujícím z třetí třídy bylo úmyslně bráněno v dosažení horní paluby, kde se spouštěly záchranné čluny. Na promenádu se dostaly až po zásahu jednoho z odvážných spolucestujících. Kate s přítelkyněmi se nakonec podařilo překonat mnohé z dalších překážek a dostat se do záchranného člunu.
Jak později Kate, která před tragickou cestou nikdy neopustila hranice Irska, sama několikrát vypověděla, po celou dobu si naivně myslela, že podobné události se dějí dennodenně a zkáza Titanicu s více jak 1500 oběťmi byla obvyklým způsobem, jak emigrovat do USA.
Na Titanic se už nikdy nepodíváte jako předtím. Fotky ze zákulisí vás překvapí, rozněžní i rozesmějí
Vážnost celé katastrofy jí došla až několik dní po připlutí do New Yorku na palubě lodi Carpathia, jež zachránila něco přes 700 přeživších. Se sestrou Mollie pak domů do Irska poslaly čerstvě pořízené ateliérové fotografie sebe samých na důkaz toho, že hrůznou událost přežily ve zdraví.
Jan Králík
