Nepopsatelná tragédie postihla za druhé světové války židovské uprchlíky na palubě lodi Struma. Pouhé metry je dělily od svobody a života, místo toho je však dostihla krutá smrt v hlubinách Černého moře. Katastrofu přežila pouze jediná osoba.
Na konci roku 1941 vyplula z rumunského přístavního města Constanța loď „Struma“ s 769 židovskými uprchlíky na palubě. Většina z nich byla svědky brutálního masakru Židů v Besarábii a Bukovině a zoufale se snažila dostat z nacisty pohlcované Evropy.
Staré plavidlo, jež se sotva udrželo na hladině, dosáhlo své první zastávky – Istanbulu. Cestujícím, bez tureckých víz, však nebylo umožněno vylodění. Britové vytvářeli silný nátlak na turecké autority, aby Strumě zabránili v další cestě, báli se totiž, že pokud cesta uspěje, vytvoří tak precedent pro další židovské uprchlíky do Britského mandátu Palestiny, kterému se snažili mermomocí zabránit.
Osud uprchlíků, včetně žen a děti, byl zpečetěn. Loď s nefunkčním motorem a bez zásob jídla tak Turci odtáhli přes Bospor na Černé moře. Mnoho z uprchlíků se během cesty podél pobřeží pokoušelo přilákat pozornost ke své zoufalé situaci nápisy „POMOZTE NÁM“ v hebrejštině a angličtině. Místo pomoci však byli ponecháni na pospas Černému moři.
Židovští uprchlíci.
Loď, jež moře unášelo bez cíle, nakonec torpédovali Sověti 24. února roku 1942 ponorkou třídy Ščuka. Struma klesla rychle ke dnu, s většinou pasažérů uvězněných v podpalubí. Těch málo, co přežilo torpédování, se pokoušelo přežít na plujících kusech trosek, pomoc však byla v nedohlednu.
Jediným přeživším se stal devatenáctiletý David Stoliar, který se spolu s vrchním důstojníkem Lazarem Dikofem, jež však zemřel během chladné noci, držel lodních dveří. Stoliar se nakonec dožil úctyhodného věku 91 let.
Jan Králík
