Jednu z největších československých důlních katastrof zapříčinil „hloupý“ omyl, jenž nakonec vzal život třetině tehdejší šichty. Nejmladšímu z havířů, které čekala v hlubinách dolu doslova pekelná smrt, nebylo ještě ani sedmnáct let.
Černouhelný důl Dukla (založený ještě za Rakousko-Uherska a kdysi pojmenovaný po císaři pánovi) pár kilometrů od Havířova potkala slunečného dne 7. července roku 1961 ohromná tragédie. Jeden z horníků ranní směny omylem a nevědomky zavadil ramenem o spínač pásového pryžmového dopravníku. Zatímco stroj v chodbě, kde se onoho dne netěžilo, běžel nepovšimnut naprázdno, bez dozoru se vyměnila ranní šichta s odpolední čítající celkem 338 havířů.
Guma dopravníku, která se nejspíš zasekla, se zanedlouho kvůli tření vznítila. Horníci z 2. důlního patra si sice okolo 15:30 všimli zápachu hořící pryže, ale poté co nemohli jeho zdroj lokalizovat, vrátili se v klidu k práci. Oheň se mezitím rozšířil i na dřevěné obložení chodby a o několik hodin později již podezřelý zápach začali hlásit i další z přítomných havířů.
Díky selhání dispečinku, ale i samotných horníků však bylo pro mnohé z nich již příliš pozdě. Z temného dolu se rychle stalo nezkrotitelné inferno plné jedovatého plynu. Aby se zabránilo dalšímu rozšíření požáru a možnému výbuchu, rozhodlo se o uzavření rizikové chodby a tím pádem i přívodu kyslíku s havíři stále uvnitř.
Důlní peklo jich nepřežilo 108 – většina se udusila zplodinami a oxidem uhelnatým, další uhořeli. Mnoho ze zemřelých však ani netušilo, že jim zbývá jen pár sekund života. Mrtví byli nalezeni v polohách, které nasvědčovaly, že místo toho aby utíkali o život, nejspíš ukládali pečlivě nářadí do beden. Nejmladší z obětí nebylo ještě ani sedmnáct let, nejstarší pak šedesát pět.
Za největší poválečnou tragédii československého hornictví (o které se tehdejší komunistický tisk zmínil jen letmo) mohla kombinace několika faktorů – vinu dle výsledků vyšetřování nesl dispečink, špatná větrná síť a vedení dolu. K nehodě nejspíš přispěla i nekompetentnost tehdejšího dukelského ředitele, politického funkcionáře bez adekvátních důlních znalostí.
Jan Králík
