Maďarská sportovní legenda se právě připravovala na olympijské hry, když došlo k tragické události, která by mnohé odradila od cesty vedoucí ke splnění vlastních snů. Károlyho Takácse však smutná nehoda nezastavila…
Budapešťský rodák Károly Takács během mládí následoval kariéru v maďarské armádě. Obklopen zbraněmi stal se z Takácsyho vynikající střelec a roku 1936 byl jako šestadvacetiletý považován za jednoho z nejlepších ve své disciplíně.
Vojenskou dovednost se tak rozhodl uplatnit i na poli sportovním a to konkrétně na Letních olympijských hrách roku 1936 v předválečném Berlíně. Jelikož v armádě dosáhl pouze hodnosti četaře a ne vyšší (dle tehdejších maďarských pravidel mohli na hrách startovat pouze důstojníci) nebyl nakonec nominován.
Nesmyslné pravidlo cílevědomého Takácsyho neodradilo a tak pilně trénoval na další olympijskou událost naplánovanou na rok 1940, kde již zastaralá podmínka neplatila. Při vojenském cvičení však roku 1938 přišel o pravou ruku – v dlani mu nečekaně vybuchl vadný granát.
Takácsy nezahálel a zatímco okolí si myslelo, že s jeho sportovní kariérou je konec, on sám potají trénoval střelbu levačkou ještě za pobytu v nemocnici.
Olympiáda v letech 1940 a 1944 byla pro právě zuřící světovou válku pochopitelně zrušena a tak si Károly musel počkat až do roku 1948.
Jako osmatřicetiletý a hendikepovaný (v dějinách OH se jednalo teprve o třetího člověka s postižením účastnících se her po boku “zdravých” soupeřů) startoval ve střelbě z rychlopalné pistole na 25 metrů. Vyhrál zlato. O čtyři roky později na olympiádě v Helsinkách medaili obhájil znovu.
Maďarská střelecká legenda nakonec zemřela ve své rodné Budapešti roku 1976 ve věku pětašedesáti let.
Jan Králík
