O rozlehlém kusu pobřeží mluví místní obyvatelé po staletí jako o „místě, které Bůh stvořil v hněvu“. Písčité duny se staly pohřebištěm několika stovek lodních vraků a tisíců zvířecích i lidských ostatků. I přes děsivý název je však africké pobřeží Koster uchvacující krajinou, které si ale může dovolit navštívit jen pár šťastlivců.
500 kilometrů dlouhé pobřeží Koster v Namibii patří k jednomu z prazvláštně krásných míst naší planety. V přírodní africké scenérii ladná křivka pobřeží jemně spojuje dva protikladné světy – poušť a oceán. Na bezmocnou a dávnou přítomnost lidí v nekonečné pustině upozorňují pouze stovky lodních vraků, některé z nich jsou zcela pohřbené v mořských či pouštních hlubinách.
Kromě tisícovky ztroskotaných lodí je pobřeží poseto kosterními pozůstatky velryb a tuleňů z někdejších časů, kdy ještě tuk mořských gigantů osvětloval zeměkouli – ostatky velryb kdysi vyhozené přes palubu se silnými oceánskými proudy dostaly na pevninu, kde po staletí leží dodnes a pobřeží daly jeho jméno.
Podobný osud čekal i mnohé námořníky, kteří se po ztroskotání svých lodí ocitli uvězněni na jednom z nejkrutějších míst pro člověka na naší planetě. Kromě zvířecích koster se tak z dun někdy vynoří i skelet lidský.
Přesto navštíví místo ročně i pár živáčků, kteří si za vstup do vymezených částí pobřeží Koster, z něhož část zahrnuje národní park, zaplatí slušnou částku. Čtyřdenní cesta s průvodcem stojí 6 tisíc dolarů za osobu a do parku je ročně povolen vstup pouze 800 jedincům.
Mezi stálé obyvatele pobřeží Koster překvapivě patří fauna, kterou by většina z nás zařadila do africké savany. Pouštními „pohořími“, které sem a tam protne nějaká řeka, se potulují lvi, hyeny, leopardi, gepardi, žirafy, nosorožci a někdy lze zahlédnout i slony brázdící pobřežní mělčiny, ve kterých žije na jedenáct druhů žraloků.
Jan Králík
