Malý kostelík, jehož kořeny sahají do 16. století, nešťastně chátral s propadlou střechou po dlouhá léta, dokud mu mladý Španěl s neutichajícím odhodláním a jasnou vizí nevdechl nový život. Ve spolupráci s architekty z něj vytvořil unikátní domov.
V Baskicku na severu Španělska ve vesnici Sopuerta, ležící v zelenavém údolí, chátral před očima místních obyvatel po několik desetiletí opuštěný kostel. Šanci na nový začátek mu dal dnes šestatřicetiletý fotograf Tas Careaga.
Kostel vybudovaný v druhé polovině 16. století dostal novou podobu ve století 18., během následujících turbulentních období španělské historie byl však opuštěn a pomalu se měnil v ruinu.
Když se Careaga spolu s architektonickým studiem Garmendia Cordero pustil do transformace církevní budovy, chyběla jí střecha a celková stabilita struktury byla značně znepokojující.
Po statickém zajištění nastala kreativní fáze. Cílem bylo úspěšně „zkrotit“ neobvyklý prostor, co nejvíce respektovat jeho historickou hodnotu, ale zároveň do nové podoby zakomponovat současného ducha.
Tvůrci se snažili co nejméně narušit originální strukturu, do její hmoty zasáhli, pouze když nenašli jiného východiska. Kostel tak prošel radikální, avšak přesto citlivou transformací, při které si uchoval svůj typický charakter.
Vnitřek i vnějšek je kombinací dávného a moderního. Hned při vstupu si všimnete kontrastu kamenného ohraničení zdobeného portálu s černočerným kovem minimalistických dveří. V oblasti bývalého presbytáře, jenž stále zdobí zbytky nástěnné malby, dnes leží kuchyně, ložnice je zas umístěna na nově vloženém dřevěném mezaninu.
Budova dostala nové pojmenování „Tasův kostel“. Tas Careaga v něm sídlí spolu se svými dvěma psími společníky.
Jan Králík
