Při pohledu na okouzlujícího opeřence gigantických rozměrů by málokdo věřil vlastním očím. Divotvornou podívanou naštěstí zachytili objektivem jak fotoaparátu, tak kamery odhodlaní fotografové James Crombie a Colin Hogg .
Po několik měsíců pronásledovala dvojice Irů neúnavně obrovské hejno špačků. Crombieho, který se živí především jako sportovní fotograf, k nápadu zvěčnit pomíjivá představení malých opeřenců přivedl přítel Hogg žijící nedaleko irského jezera Lough Ennell.
Právě u břehů Lough Ennell jednou za čas hnízdí nespočet špačků. Když hejno po několika dnech mění lokaci, vznese se do výšin a ve shluku vytváří jedinečné formace, které slouží jako obrana proti predátorům – ti si totiž obvykle vybírají za kořist osamocené a jinak oslabené kusy. Ve velkém, dobře organizovaném hejnu neustále měnícímu tvar jsou tak ptáčci v relativním bezpečí.
Crombie z Hoggem trpělivě čekali s aparáty v ruce na správný moment několik týdnů. K tomu konečně došlo za soumraku na začátku března. Na několik málo sekund se gigantický špaččí oblak proměnil v jasnou ptačí siluetu, jejíž odraz se navíc zrcadlil na hladině potemnělého jezera.
Jednalo se o „dílo“ kolektivní inteligence špačků – vědci z různých oborů asi před deseti lety rozlouskli, jak vlastně složitý mechanismus pohybu ptačího hejna funguje. Špaček si, zjednodušeně popsáno, kontroluje jen šest nebo sedm svých ptačích sousedů a jim přizpůsobuje své pohyby. V hejnu tak není jeden „generál“, který by byl zodpovědný za celý shluk, místo toho se jedná o zcela samoorganizovanou strukturu.
Jan Králík
