Nejen Židé, Romové, homosexuálové nebo političtí vězni, ale například i svědci Jehovovi patřili k pronásledovaným skupinám, jejichž život často končil chladnokrevnou popravou rukama nacistů. Němka Helene Gottholdová patřila k jedněm z těch méně šťastných, jež zemřeli pro svou lidskost a víru.
Helene Gottholdová, bývalá zdravotní sestra, žila před a během druhé světové války se svým manželem Hernem, horníkem, který se již přes desetiletí pokoušel marně najít práci, v západoněmeckém Bochumu.
Oba se od roku 1926 hlásili k učení Svědků Jehovových a svou víru nehodlala rodina, nyní již se dvěma dětmi, skrývat ani s nástupem nacistů k moci. I přes jasné nebezpečí pokračovali v charitativních a misionářských činnostech (nejen klepání na cizí dveře) – nebylo tak překvapením, že Gottholdovým zaklepalo na dveře roku 1936 gestapo a Herne se ocitl za mřížemi.
Později si i díky „pomoci“ sousedů přišlo gestapo pro Helene, která byla zrovna v očekávání třetího potomka – po zbití holemi však o nenarozené dítě přišla. Poté si odseděla 18 měsíců v žaláři.
Svědci Jehovovi byli v koncentračních táborech označeni fialovým trojúhelníkem.
V pokročilém stádiu války byli manželé Gottholdovi propuštěni na „svobodu“. Ve skutečnosti se jednalo spíš o krátké nadechnutí nad vodou, před další a tentokrát mnohem krutější přívalovou vlnou napěněnou nespravedlností. Rok před koncem války přišlo gestapo znovu.
Helene stanula před Lidovým soudem. Obviněna byla spolu s dalšími pěti jehovisty z poskytování azylu mužům odmítajícím se zúčastnit válečných bojů a pro pořádání ilegálních náboženských setkání, které tak „podkopávají morálku německého lidu“.
Trest? Smrt na gilotině. Helene Gottholdová byla popravena v berlínské věznici Ploetzensee 8. prosince roku 1944 ve věku nedožitých 48 let. Přidala se tak k dalším přibližně 10 000 nacisty vězněných a 1200 popravených svědků Jehovových.
Jan Králík
