Bojovat až do roztrhání těla bylo heslo, které se kanadský voják John Robert Osborn rozhodl následovat doslova a do písmene. Hrdinským činem, jež jej stál život, vytrhl své spolubojovníky ze spárů drastické smrti.
Život Johna Roberta Osborna byl, stejně jako mnoho jeho vrstevníků, poznamenán dvěma světovými válkami. Anglický rodák, který přišel na svět rok před koncem 19. století, se aktivně zúčastnil obou. Zatímco z té první si odnesl status válečného veterána, ve druhé přišel hrdinským rozhodnutím o život.
Osborn žil již přes dvacet let v Kanadě, když byl ve svých dvaačtyřiceti letech roku 1941 povolán do Tichomoří. Spolu se svou rotou patřící k „winnipegským granátníkům“ („The Winnipeg Grenadiers), v níž zastával hodnost „sergeant major“ (nejbližším českým ekvivalentem je hodnost štábního praporčíka), se pak zúčastnil bitvy o Hongkong.
Během útoku u kopce Mount Butler se Osbornova rota pod palbou nečekaně rozdělila. Hrstka mužů pod Osbornovým velením dokázala po několik hodin navzdory silné přesile udržet pozici na kopci, dokud se jim nepodařilo rotu znovu sjednotit.
Bitva o Hongkong.
O pár vyčerpávajících hodin později byla znovu rota obklíčena nepřátelskou armádou. Japonští vojáci útočili na Kanaďany i přesto, že se velitel roty major A. B. Gresham rozhodl vzdát a s bílou vlajkou vyšel do plenéru – rozhodnutí, které jej stálo život, pod japonskou palbou padl mrtev k zemi.
Skrývající se kanadskou rotu čekala granátová „sprcha“. Osborne spěšně sbíral stále nevybuchlé granáty, které měly každou chvílí explodovat a „vracel“ je zpátky k nepřátelským pozicím. Ten poslední však odhodit nestihl.
Jakmile si uvědomil, že nemá dostatek času granát sebrat a odhodit, zakřičel varování, odstrčil vojáka ve své blízkosti a výbušninu bez váhání zalehl vlastním tělem. Explodující granát přivodil Osbornovi rychlou smrt.
Heroické sebeobětování „štábního praporčíka“ Johna Roberta Osborna bylo po válce odměněno Viktoriiným křížem – nejvyšším vojenským vyznamenáním Britského impéria.
Jan Králík
