Emir Kusturica, který ke konci listopadu oslaví 65. narozeniny, se bezesporu řadí k nejvýznamnějším režisérům 20. století. Slavný absolvent pražské FAMU však v posledních letech víří filmové vody svými pro mnohé kontroverzními postoji.
Emir Kusturica přišel na svět v Sarajevu 24. listopadu roku 1954 do sekulární muslimské rodiny novináře a sekretářky. Na doporučení z Bosny a Hercegoviny byl díky svým úspěšným amatérským filmům přijat na pražskou FAMU, kde studoval do roku 1978 v ročníku Otakara Vávry, tvůrce dechberoucího filmu z roku 1969 Kladivo na čarodějnice.
Po studiu v Praze se navrátil do Jugoslávie v domovině pak některá z jeho děl zakusila cenzuru. Na přelomu 80. a 90. let se odstěhoval do Spojených států, kde na pozvání Miloše Formana přednášel na jedné z nejlepších univerzit světa – elitní Columbia University v New Yorku.
V USA vznikla jeho první světoznámá díla, jako byl film plný snů Arizona Dream (Kusturicův jediný anglicky mluvící film) z roku 1993 s mladým Johnny Deppem v hlavní roli, ve vedlejší se pak představila legendární Faye Dunaway. Jednu z dalších postav si tu zahrála i Pavlína Pořízková.
Emir Kusturica
Roku 1995 se zrodil film Podzemí, který získal hlavní cenu na filmovém festivalu v Cannes. Další z rezonujících filmových názvů je pak divácky nejúspěšnější Kusturicův bláznivý snímek Černá kočka, bílý kocour z roku 1998.
Spolu s dalšími jugoslávskými absolventy věhlasné FAMU, jako byl Goran Paskaljević nebo Lordan Zafranović, dal Kusturica vzniknout pojmu „Pražská filmová škola“. Po návratu do Jugoslávie v 70. letech se totiž balkánští režiséři studující v Praze projevují podobným filmovým stylem, který sklidil značný úspěch i v zahraničí.
Kromě jedinečných filmů, u kterých na první dobrou prostě poznáte že se jedná o Kusturicu, se v poslední době do povědomí veřejnosti zaryl také díky svému kontroverznímu přátelství s Vladimirem Putinem a kladným postojem k anexi Krymu Ruskou federací. Od Putina dokonce roku 2016 získal medaili Řádu přátelství – nejvyšší státní vyznamenání udělované cizincům.
Jan Králík
