Před časem jsem byl nařčen, že jsem úplný neználek, když nevím, že se správně říká manžetový knoflíček a nikoli manžetový knoflík. Ať tak, či onak, manžeťáky budou i letos vhodným vánočním dárkem. Kde se ale vzaly?
Různé ozdoby pánských rukávů tu byly odjakživa. Uvádí se, že předchůdce manžetového knoflíčku se objevil již před 800 lety. Nicméně je jisté, že k prvnímu velkému rozmachu došlo na konci 17. století v Anglii a ve Francii, kde se u tehdejší smetánky objevily barevné knoflíky ze skla spojené malým řetízkem. Některé zdroje uvádějí, že nová móda zdobení rukávu se šířila z Anglie do Francie. Palačinkáři zase říkají, že naopak Angličané si odvezli jejich zdobené boutons de manchette zpátky za kanál. Pravdu se už nedozvíme.
Nicméně i když sklo bylo vhodnou náhradou za drahé diamanty, šlechta se neomezovala a i zlato nebo drahé kameny se hojně používaly k ukázání „já na to mám“. A jak se rozšiřovaly možnosti výroby, tak rostla i obliba manžetových knoflíků. Rozmach výroby bižuterie v 18. století znamenal jediné – kdo nenosil manžetové knoflíky, nebyl gentleman. Mimochodem označení cufflink se objevilo poprvé v roce 1788.
Věhlas manžetovým knoflíčkům pomohl šířit také Carl Febergé, slavný klenotník, jehož rodina nejdříve utekla z Francie, putovala Evropou, pobývala v Rusku, aby zase musela utéci před bolševiky. Febergé se proslavil legendárními zlatými vejci, které jako první v roce 1885 obdivoval car Alexandr III. Ještě předtím ale Febergé zdokonalil výrobu smaltovaných šperků a začal je exportovat do světa. A s nimi i manžetové knoflíčky. Na jejich rozvoji se podílel také „vynález“ dvojité francouzské manžety (okolo roku 1850). Opět se vedou spory, kdo dvojitou manžetu vymyslel. Zcela logicky prý Francouzi. Snad ji prý začali dělat francouzští krejčí inspirováni jednou z postav románu Alexandra Dumase.
Jak poznat kvalitní manžetové knoflíčky
Zapomeňte na Čínu. Jestliže nosíte knoflíčky jednou do roka na myslivecký bál, tak si kupte nějaké obyčejné v Marks & Spencer. Pravděpodobně budou ze země, kde ano často znamená nerozumím. Pokud si ale chcete trochu vyhrát s detaily, může začít celoživotní sběr nových a nových kousků. Nicméně jaký materiál vybrat? Nechme stranou zlato a stříbro. Většina levnějších knoflíčků je z nějaké slitiny, často z mědi a po nějaké době to poznáte – nevypadají vůbec dobře. Nejlepším materiálem v poměru cena výkon je ocel, nejlépe po-rhodiovaná ocel. Rhodium je ušlechtilý kov, jehož nanesením na ocel manžetového knoflíčku se zajistí, že je povrch tvrdší a odolnější vůči vnějším vlivům, například potu. Pokud po nějaké době dojde k odření, je možné znovu knoflíček po-rhodiovat.
Velmi důležité je zapínání. Záleží, jestli má pružinku, nebo je obyčejné, které se za chvíli doslova rozviklá. Některé manžetové knoflíčky zapínání nemají, pouze se prostrčí dírkami manžety. Musím říci, že takové nemám rád. Ve spěchu se špatně nasazují.
Kromě běžných tvarů můžete narazit také na knoflíčky s golfovým bagem, řadicí pákou, logem oblíbeného fotbalového klubu (Manchester United…), koněm nebo žokejem.
Silk cufflinks
A co to jsou ty divné barevné uzlíčky? Jsou to tzv. silk knots (prostě hedvábí na gumičce), které se vyrábějí v mnoha barvách, a které můžete dobře sladit s kravatou. Hodí se spíše k neformálnímu stylu, určitě bych si je nebral na high business jednání.
Cena manžetových knoflíčků?
Stříbrné sériově vyráběné stojí okolo 2000 Kč, stříbrné na zakázku vás mohou vyjít o pár tisíc více. O zlatu se raději nezmiňuji. V současné době jeden pár na zakázku vyráběných manžetových knoflíků vyjde na částku okolo 30 tisíc. Počítejte, že jeden pár středně masivních knoflíčků váží zhruba 12 -14 gramů. Vynásobte cenou zlata, přidejte cenu za práci, návrh, modelování předlohy atp. Kvalitní ocelové vás vyjdou od 1200 do 1600 Kč. Zhruba. Obyčejné koupíte za pár stovek.
