Rozlehlé pracovní prostory bez oddělených kanceláří. To je mezi zaměstnavali už dlouhou dobu oblíbený koncept tzv. open spaců. Slibují si od něj vyšší produktivitu a lepší komunikaci ve firmě. Zdali je takový optimismus na místě, je přinejmenším diskutabilní. Jisté je to, že s sebou open space (vedle nepochybně nižších nákladů) nese celou řadu skutečností, které negativně ovlivňují jak fyzický, tak psychický stav podřízených. V návaznosti na to si můžeme položit řečnickou otázku, zda jsou fyzicky a mentálně narušení zaměstnanci přínosem pro výkon firmy, či nikoli.

Koncept open spacu jako sdílené kanceláře, kde v jednom otevřeném prostoru pracuje hned několik desítek lidí, není žádnou novinkou. Už začátkem minulého století ho měli v oblibě takoví pionýři efektivity, jako byl Frederick Winslow Taylor nebo Henry Ford. V kancelářích tohoto typu byly tehdy koncentrováni zaměstnanci vykonávající repetitivní druh práce – úředníci, písařky a tak podobně. Dnes už si nemůže být jistý nikdo. Ani novináři (zdravíme kolegy z Economie a CNC). Open spacy začaly koncem milénia ve velkém zavádět velké korporace a tuto perverzi si následně, potvrzujíce při tom principy cargo kultu, rychle osvojily i malé firmy. Zatímco tvůrčí potenciál kreativně založených jedinců v takových prostředích klesá, oči psychopatických manažerů zaří štěstím.

Počátek civilizační choroby jménem open space vidíme už ve snímku Valentin Dobrotivý od Martina Fryče.

Počátek civilizační choroby jménem open space vidíme už ve snímku Valentin Dobrotivý od Martina Fryče z roku 1942.

Jak v člověku probudit sociopata

Nedostatek soukromí, nepřiměřený hluk a nikdy nekončící stres. Právě tyto, ale i mnohá další negativa s sebou open space přináší. Ty pak posléze často vedou ke zdravotním problémům všeho druhu, počínaje migrénou, přes deprese až po paranoidní chování. Na tuto problematiku bylo provedeno v posledních letech několik studií. Takřka všechny potvrdily, že ačkoliv si zaměstnavatelé od toho systému slibují lepší pracovní výsledky a vyšší zisky, open space paradoxně vede ke snížení pracovního nasazení a celkové produktivity. Výzkum ukázal, že v určitých případech až o 20%.

Stále vám Mickey připadá jako přátelský a nevinný myšák?

Krutý život pod bičem Mickey Mouse: pracovní podmínky v pařížském Disneylandu dovedly zaměstnance k sebevraždě

Docent Ethan Bernstein z Harvardské univerzity, spoluautor studie zabývající se tímto problémem, v jednom z rozhovorů uvedl: „Když vstoupím do takových prostor, okamžitě vidím, že na sobě všichni mají sluchátka a upřeně zírají do svých monitorů. Snaží se za každou cenu stále vypadat zaneprázdnění.“

To podle Bernsteina může vést k tomu, že si lidé v open spacu navzájem raději posílají e-maily, než aby problém řešili osobně, i když se od dané osoby nacházejí pouze pár kroků. Studie proběhla ve dvou velkých společnostech, které prováděly změnu z typických kancelářských prostorů právě na open space. Podle výsledků výzkumu klesly osobní interakce mezi zaměstnanci o 73%, zatímco komunikace přes e-mail vzrostla o 67%. Použití různých programů pro instant messaging také zaznamenalo raketový narůst, a to o celých 75%.

„Musíme počítat s tím, že existuje něco jako přirozená lidská touha po soukromí. Když soukromí nemáme, vždy si najdeme způsob, jak ho dostáhnout. Je ironické, že se zaměstnavatelé použitím open spacu snaží zkvalitnit komunikaci ve společnosti, protože dosahují naprostého opaku. Dokonce se nám potvrdilo, že lidé začínají online komunikovat s jinými skupinami lidí, než předtím v osobním střetu. To nemusí být žádoucí pro manažery, kteří potřebují, aby určití lidé spolupracovali v týmech,“ zakončuje Bernstein. Doufá, že výsledky výzkumu přimějí manažery a majitele společností, aby začali hledat kompromis, který bude přínosný jak pro ně, tak i pro zaměstnance.

Miloš Štěpař

Jak pochopit jakékoliv téma pomocí čtyř snadných kroků nositele Nobelovy ceny Richarda Feynmana

Komentáře