Nejstarší vzpomínka – drží otcův starý fotoaparát a nemůže se zbavit dojmu, jak magicky ho ta věc přitahuje. Koupil si první film. Černobílý. A už ho to nepustilo. Jakmile jednou založí film, není cesty zpátky. Dnes patří k české fotografické špičce. Fotil zakázky pro Maxim, Red Bull nebo Nikon, reklamy pro Pilsner Urquell, Toyotu, Lexus nebo T-Mobile. Pracoval se scénáristou filmu Tři dny Kondora Lorenzo Semple Jr. Před objektivem se mu vystřídali čeští olympionici – kajakář Vavřinec Hradílek, kanoista Martin Fuksa, veslař Ondřej Synek, oštěpařka Barbora Špotáková, snowboardistka Eva Samková, špičkový pilot Martina Šonka, nejlepší cliffdiver světa Orlando Duke, dvojnásobný mistr světa ve fourcrossu Tomáš Slavík nebo X-Games hero Libor Podmol.
Vaše práce je spjata především se sportovní fotografií. Jak se vám se sportovci pracuje?
Se sportovci se mi většinou spolupracuje výborně. Mají všechno vydřené, takže ví, co chtějí. Ve sportu není nic zadarmo. Dokážou se perfektně soustředit a vždy podávají stoprocentní výkon. Je to vyloženě radost s nimi pracovat. O to víc, když se mi podaří zdokumentovat zajímavý sportovní výkon.
Fotíte na Nikon, vaše fotografie jsou vždy technicky promyšlené a skvěle nasvícené. Nebráníte se však ani polaroidům.
Fotografování na film beru jako příjemné zpestření v dnešní digitální době. Je velmi osvěžující, když výslednou fotku nevidíte hned na foťáku. Máte jen pár snímků a nad každým záběrem musíte pečlivě přemýšlet. Polaroid je taky super. Zmáčknete tlačítko a vyleze vám okamžitě fotka. Máte hotovo, jeden originál bez jakýchkoliv úprav. Nebráním se ale ani úpravám v Photoshopu, hlavně pokud se jedná o komerční focení nebo třeba portréty.
Šárka Pančochová v Kaprunu.
Chtěl jste někdy vzít nějakou zakázku zpět?
Myslím, že ne. Někdy si říkám, jak jsem něco mohl udělat trochu líp, ale že by mě mrzelo, že jsem práci přijal, to ne. Když už někde jsem a fotím, tak se vždy snažím o nejlepší výsledky.
Účastnil jste se někdy soutěže Czech Press Photo?
Párkrát jsem to zkoušel, ale mé fotky většinou takový úspěch neměly. Myslím, že v soutěži jde spíše o reportážní fotografii než o inscenované sportovní snímky. Ale je určitě dobře, že podobná soutěž existuje.
Jak často investujete do techniky?
Do techniky investuji pravidelně. Vždy se snažím mít ten nejnovější foťák, počítač, studiovou techniku nebo třeba i spolehlivé auto, abych na focení vůbec přijel. Pokud jste profesionál, tak je velmi důležité jít s dobou a dát klientům tu nejlepší možnou kvalitu. Navíc mě technika baví a pravidelně sleduji, co se kde objeví.
Existuje podle vás dokonalá fotka?
Dokonalá fotografie určitě existuje, ale jen v naší hlavě. Každému se líbí něco jiného, takže každý divák bude mít jinou představu o dokonalosti. Autor může lidi zaujmout snímkem, a hlavně v nich zanechat nějakou emoci. Pokud se to podaří, je vyhráno.
Jaká díla máte vystavená u sebe doma?
V obývacím pokoji mám své tři snímky abstraktní krajiny. V ložnici pak fotografie dětí. Na chodbě visí Contact Sheet od Elliotta Erwitta. Mít větší byt, možná by toho bylo víc.
Lze udělat kvalitní fotku na iPhone?
Určitě ano, jen musíte přizpůsobit podmínky telefonu. Dobré světlo, modrá obloha, žádný rychlý pohyb. Pak to jde, a fotka, kterou vyfotíte na telefon, bude technicky celkem kvalitní. Největší výhodou je, že ho máte skoro vždy u sebe. V profesionálním světě nemůžete přizpůsobovat podmínky fotoaparátu, ale naopak. Musíte vyfotit skvělou fotku za každých podmínek. V tomto ohledu telefon určitě prohrává.
Oddělujete pracovní a soukromý život, nebo máte ateliér doma?
Doma ateliér nemám a snažím se tam ani moc nepracovat. Ve studiu jsem z domova za dvacet minut a mám tam veškeré zázemí a techniku, která by se do bytu ani nevešla. Taky se tam mohu plně soustředit na svou práci. To by doma s dětmi moc nešlo.
Máte foťák pořád u sebe?
Foťák u sebe většinou nenosím. Nejsem zrovna ten typ fotografa, který dokumentuje život okolo sebe. Někdy si říkám, že by to vlastně mohlo být fajn, ale zatím jsem k tomu ještě nedospěl. Někdy je taky lepší užít si chvíle bez zaznamenávání a jen tak pozorovat.
Na jakou zakázku rád vzpomínáte?
Skoro každá zakázka je něčím zajímavá. Může to být jedinečné místo, skvělý sportovec, zajímavý koncept nebo třeba částka, za kterou dělám. Pokud bych měl něco vybrat, tak práce s F1 nebo akrobatickými letadly patřila mezi mé favority. Pak také spolupráce s automobilkou Toyota a Lexus.
Jak probíhá příprava na výstavu?
Mít výstavu pro mě znamená projít si všechny své snímky. Zjistit, které mě pořád baví a které už méně. Tak poznám své dobré fotografie. A pak doufám, že jich bude dost na zaplnění galerie. Když to vyjde, následuje tisk. Díky tomu si fotografie konečně prohlédnu tak, jak se na ně má dívat. Je to určitě o dost lepší zážitek, než je pozorovat na obrazovce počítače.
Je ještě něco, co byste si chtěl splnit?
Jediné mé přání je dělat svou práci stejně jako doposud a co nejdéle.
Až do 11. srpna 2019 můžete v prostorách galerie Czech Photo Centre (Seydlerova 2835/4, Praha 5, 100 m od stanice metra Nové Butovice) navštívit autorskou výstavu nazvanou „Dan Vojtěch – sportovní fotografie“.
