Češi mají zvláštní talent nejen proměňovat na černý humor i ty nejzávažnější katastrofy (kolik už jste napočítali vtipů na koronavirus?), ale zároveň si nadělat do vlastního hnízda. Moderní, i když jinak úplně obyčejnou linku na obzvláště vypečený chléb z Penamu pomůžeme nejbohatšímu Slovákovi nejspíš zaplatit ze svého, ale příští rok si ho stejně znovu zvolíme za premiéra. Méně zřetelně se české sebemrskačství projevuje i v tzv. druhé větvi případu Davida Ratha. O to horší budou důsledky – zatím jsme na nejlepší cestě k potrestání celého domácího stavebnictví a ekonomiky.
Státní zástupci prožívají v Česku zlatou éru. Daří se jim zavírat lobbisty a politiky, likvidovat firmy a navíc o tom všem hezky mluvit v médiích (taková Bradáčová už se v podstatě vidí na Hradě). Marek Dalík si odseděl dva a půl roku, David Rath sedí a Martin Půta už si, zdá se, pomalu sedá… Jen o úspěšné společnosti Agrofert – která mimochodem nemá ani náhodou naprosto nic společného se současným premiérem – se pořád jen ošklivě píše, ale rozsudek žádný. Asi nedostatek důkazů či procesní chyby.
O to více bije do očí tvrdý postup soudů proti Metrostavu, který do „agroholdingu“ (zatím ještě) nepatří. Největší stavební firma v zemi si v prvoinstančním řízení vykoledovala mimo jiné peněžitý trest 10 milionů korun a zákaz účasti ve veřejných soutěžích na 3 roky. Rozsudek je zatím nepravomocný – finální verdikt může být měkčí, ale také mnohem grandióznější.
Je třeba se ptát, co dobrého a komu přinese neúčast největšího hráče v období významných investic do silniční a kolejové infrastruktury. Metro D, železnice na letiště, dokončení dálnic a okruhů kolem Prahy – to všechno budou miliardové zakázky, náročné na kvalifikaci dodavatelů, technologie, lidské zdroje i know-how. V ústředí Eurovie, Skansky, Strabagu či OHL už možná odmotávají drátek z šampaňského, protože když bude mít lídr trhu na tak dlouhou dobu „zaracha“, vytvoří to nebývalou příležitost řádně vyšponovat ceny a po relativně hubeném období se zahojit právě na klíčových stavbách v Česku…
Metrostav v posledních 14 letech staví tunely a mosty ve Skandinávii – na Islandu, v Norsku a Finsku. V Helsinkách se podílel na prodloužení metra. (foto: archiv redakce)
Když někdo přijme nebo dá úplatek, „cinkne“ zakázku, zahraje „křoví“ ve výběrovém řízení, nechť je souzen a v případě prokázání činu patřičně potrestán. A máme-li už v legislativě takovou vymoženost jako trestní odpovědnost právnických osob (tedy fyzicky neexistujících subjektů), dávejme „flastry“ i firmám ve formě vysokých pokut. Budiž. Ale proč by měl být trestán celý obor, případně celá česká společnost? Jak k tomu přijdou veřejní zadavatelé, když se jim ze dne na den brutálně oslabí konkurenční prostředí? Skoro se chce společně s legendárním panem Šebkem zvolat: „A komu tím prospějete?“ Tyto otázky už začali veřejně rozebírat ekonomové, novináři i advokáti.
Analytik společnosti Natland Petr Bartoň (www.e15.cz/byznys/doprava-a-logistika/stopku-ve-verejnych-zakazkach-by-metrostav-prezil-narizeni-pujde-obejit-tvrdi-analytici-1366478) uvedl pro ČTK, že zákaz činnosti ve veřejných zakázkách nebude likvidační pro Metrostav, ale může být likvidační pro zdraví státního rozpočtu. Podle něj by se při výběrových řízeních kvůli neúčasti největší stavební firmy v ČR snížila konkurence a zvýšily ceny zakázek. „Tyto zvýšené náklady pro stát přesáhnou státní příjem z desetimilionové pokuty během pár dní platnosti zákazu,“ doplnil analytik.
Novinář Petr Holub (echo24.cz/a/SKrtm/nekamenujte-kremlika-je-jen-nahodnou-obeti-umele-kauzy) v souvislosti se známou kauzou „e-shop za 400 mega“ upozornil na to, že ve hře je nyní mnohem více veřejných peněz. Vždyť Národní investiční plán počítá s investicemi, které dohromady dosahují asi šesti bilionů(!) korun. Holub správně poukazuje na to, že na velké dopravní stavby má v Česku dostatečné kapacity jen několik málo firem a že slabá konkurence vede v případě přesycení zakázkami k růstu cen. Zatímco ještě nedávno bylo možné za optimálních podmínek postavit kilometr dálnice za 200 – 300 milionů korun, přesycení trhu a nedostatek konkurence může navýšit cenu až na magickou miliardu!
Společnost Metrostav měla v roce 2018 tržby 21,5 miliardy korun a téměř pět tisíc zaměstnanců. Dle odhadů odvedla jen na DPH stovky milionů korun a další desítky milionů na dani z příjmu právnických osob. Předpokládaný výnos digitální daně pro rok 2021 činí 2,1 miliardy korun. O těchto číslech nedávno spekuloval advokát Ondřej Lichnovský (echo24.cz/a/SRMdZ/komu-poslouzi-zariznout-metrostav) a na jejich základě označil podnikání Metrostavu za „výnosnou investici“ pro Českou republiku. „Zákaz účasti ve veřejné soutěži je jako zaříznout husu snášející zlaté vejce a její tělo pohodit do strouhy. Qui bono? Ve finále tím jen zcela nesmyslně trestáme sami sebe a plýtváme zdroji, z kterých mohla být minimálně jednorázová trachtace,“ píše a přeje odvolací instanci, aby měla dost soudnosti na zrušení či nahrazení zmíněného zákazu.
Trestní odpovědnost právnických osob platí v Česku už téměř deset let. Oproti trestní odpovědnosti fyzických osob je to tedy zatím takový malý uhrovitý mladík bez zkušeností a rozhledu, zato plný naivity a falešných ideálů. Pokud mu necháme zcela volnou ruku, krátkodobě nás jeho práce s řeznickým nožem na firmy může naplnit spravedlivým uspokojením. Dlouhodobé dopady však mohou být poměrně drastické. A to je opravdu to poslední, co česká ekonomika a společnost oslabená koronavirem potřebuje.
Adam Brandejs
