Česká republika už mnoho let oslňuje svět nejen pivem a modelkami, ale také kreativitou při blokování klíčových projektů dopravní infrastruktury. Tedy staveb, které všichni potřebujeme, uznáváme jejich důležitost, ale nechceme je mít „na vlastním dvorku“. Když už se podaří v tlustých spisech opravit všechny chyby úředníků včetně interpunkce a vypořádat poslední námitku ekologického sdružení týkající se vlivu stavby na zimoviště kukačky obecné v Tanzánii, hodí do projektu pomyslné vidle zhrzená stavební firma.
Pražané, kteří se už dlouhá letá nemůžou dočkat nové trasy metra D, by mohli vyprávět. Poslední dobou navíc vychází najevo, že okolnosti tohoto případu jsou poněkud kuriózní.
– „Už jsi četl námitky Eurovie proti soutěži na stavbu metra D?“
– „Ne, já si počkám na knižní vydání.“
Takový vtip se šíří stavebními kuloáry v návaznosti na bezprecedentní krok stavební společnosti Eurovia, která místo nabídky do výběrového řízení zpracovala rovnou stížnost o rekordním rozsahu 131 stran. Námitky nyní posuzuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a tendr na nejdůležitější stavbu v Praze mezitím stojí.
Eurovia si stěžuje mimo jiné na to, že zadavatel zvýhodňuje společnosti, které se podílely na předcházejícím geologickém průzkumu, a že pro zbytek trhu, jehož je sama součástí, byla doba na podání nabídky velmi krátká. „Připravit v dané lhůtě odpovědným způsobem nabídku na tak složitou zakázku není možné ani v ideálních podmínkách, natož pak v podmínkách probíhající pandemie,“ píše se doslova v obsáhlém dokumentu.
Dopravní podnik zatím oficiálně nezveřejnil informace o přihlášených účastnících, takže tendr obchází poněkud tajemná atmosféra. O to větší překvapení vyvolal nedávný článek zpravodajského webu info.cz – viz ZDE. Podle dvou jeho důvěryhodných zdrojů figuruje mezi uchazeči i francouzská společnost Dodin Campenon, která je stejně jako Eurovia součástí skupiny Vinci! Takže zatímco česká Eurovia skládala stoh argumentů, proč nabídku nelze podat, její francouzská sestřička ji ve sdružení se Stavbami mostů Praha normálně podala…
Obyvatelům Krče, Libuše či Písnice a dalším Pražanům je pochopitelně celkem jedno, jestli metro vykutá Petr nebo Pavel a jestli na ně má pifku Franta, protože byli podle něj zvýhodněni. Rozhodně jim však není lhostejné, jestli se metro začne stavět letos, nebo až za několik let.
Připomeňme si, že o metru D se v Praze hovoří již od přelomu 60. a 70. let minulého století a historie aktuálně připravovaného projektu se datuje zhruba do přelomu tisíciletí. V roce 2010 se dokonce na Kačerově uskutečnil recesistický happening „Slavnostní otevření neexistující linky metra D“. Nyní jsme o 10 let dál a můžeme si klidně dát výroční ‚repete‘, protože letos se velmi pravděpodobně stavět vůbec nezačne.
Za současné situace je jisté pouze to, že se Pražané stali rukojmími v konkurenčním boji stavebních firem. Může být ale ještě hůř, pokud antimonopolní úřad uzná námitky stěžovatele za odůvodněné. Rozhodne-li se soutěž úplně zrušit, vrátí se proces výběru zhotovitele na začátek a čekání na zahájení výstavby se prodlouží až o několik let. Vždyť jen samotné výběrové řízení se může opakovat nejdříve za dva roky! Místo pověstného „kopnutí do země“ se tak Pražané letos mohou dočkat trochu jiného kopnutí úplně jinam.
Dobře už bylo, říkalo se ještě vloni, a to ještě nikdo netušil, co přijde. Stojí za povšimnutí, že o aktuální ekonomické situaci v ČR a ve světě už moc nespekulují ani média, aby ji svými pesimistickými (byť jistě realistickými) prognózami ještě nezhoršovala. Vláda nicméně rozhodla, že Česko se krizí „proinvestuje“. Můžeme se hádat o tom, jestli je to dobrý plán, ale nelze popřít, že to plán je. V tomto kontextu je stavba každé silnice, dálnice či železnice nesmírně důležitá, protože vytváří nové příležitosti, potenciál k dalšímu rozvoji a staví základní předpoklady pro opětovné nastartování našeho hospodářství. Čas zde hraje evidentně proti nám, a tak je třeba si dobře rozmyslet, jak ho investovat. Zda do tvorby zapeklitých právních rozkladů, nebo do činností, které zlepšují a ulehčují lidem každodenní život.
Zní to banálně, ale v tomto případě neškodí si to zopakovat: stavební firmy nestojí, nýbrž staví.
Jiří Vrátný
