Před 121 lety se v Prostějově narodil talentovaný český básník, jehož krátký život netrval ani celých čtyřiadvacet let. Jiří Wolker i tak zanechal hlubokou stopu v české literatuře, jeho díla se (zne)užívají dodnes – naposledy se objevila v rámci vládní očkovací kampaně.
29. března rovnou na počátku nového století – roku 1900 – se na předměstí Prostějova narodil do měšťanské rodiny bankovního úředníka budoucí básník Jiří Wolker.
S básnickou tvorbou začal již během studií na prostějovském gymnáziu, dnes pojmenovaném Gymnázium Jiřího Wolkera, kterou signoval pseudonymem J. Ker. Právě z gymnazijních let pocházejí i některé z básní, jež se objevily ve Wolkerově první významné básnické sbírce – optimistickém díle „Host do domu“.
Stěžejní a nejoslavovanější sbírkou je však „Těžká hodina“ z roku 1922, vydaná rok poté, co Wolker, jako tehdy mnoho dalších umělců, vstoupil do KSČ. Právě toto typicky „proletářské“ angažované dílo, díky horlivé snaze budoucího komunistického režimu, později vtisklo Wolkerovi nálepku zarytého proletářského básníka.
Po čtyřicet let tak byla úmyslně pozapomenuta další z Wolkerových, proletářství zcela opačných, děl – jeho ponuré pohádky, rané básničky, ale i surová erotická tvorba.
Konec krátkého, ale umělecky plodného života, se začal pomalu hlásit v dubnu roku 1923, kdy byla Wolkerovi diagnostikována tuberkulóza. Léčebný pobyt ve Vysokých Tatrách, Tatranské Poliance a nakonec i na chorvatském ostrově Krk, nepřinesl toužebné zlepšení.
Během těžkého období si tehdy třiadvacetiletý Wolker potajmu něžně dopisoval se svou milou Marií „Máňou“ Koldovou a zároveň sepsal svůj vlastní veršovaný epitaf:
„Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh’ srdce k boji vytasit,
zemřel – mlád dvacet čtyři let.“
Jiří Wolker se nakonec nedožil ani těch čtyřiadvaceti let. Zemřel v Prostějově 3. ledna roku 1924.
Jan Králík
