Mladý žokej se navěky zapsal do dostihové historie svým vítězstvím, aniž by věděl, že vlastně vyhrál. Do cíle na hřbetu svého koně totiž dojel mrtvý. Podobný kousek se už nikomu nikdy nepovedl a Hayes se tak zapsal Guinessovy knihy rekordů.
Frank Hayes nikdy nevyhrál žádný dostih a ve skutečnosti se chystal na svůj úplně první závod. V minulosti pracoval jako trenér a stájník.
Dne 4. června roku 1923 pak nastal Hayesův (ne)slavný konec. Během jízdy na svém koni poeticky pojmenovaném „Sweet Kiss“ („sladký polibek“) utrpěl fatální infarkt, v průběhu závodu v newyorském závodišti Belmont Park.
I přes náhlou smrt zůstalo Hayesovo tělo pevně sedět v sedle a „Sweet Kiss“ dokázal se svým mrtvým pánem přeskočit poslední překážku a doběhnout přes cílovou čáru jako první. Že je vítěz mrtev se zjistilo, až když k němu přistoupili gratulující. Smrt možná značně zavinilo přílišné napětí nebo Hayesův drastický úbytek váhy před závodem.
Frank Hayes se stal jediným žokejem, který kdy dojel vstříc vítězství až po vlastní smrti. Žokej, který se dožil 35 let (jiné dobové zdroje uvádí 22 let), byl pohřben ve svém barevném dostihovém dresu o tři dny později. „Sweet Kiss“ už nikdy znovu nezávodil a po zbytek jeho života se mu přezdívalo „Sweet Kiss of Death“ – tedy: „sladký polibek smrti“.
Jan Králík
