Když zemřela politická ikona argentinských dějin třiatřicetiletá „Evita“, bylo její nabalzamované tělo vystaveno na odiv truchlící veřejnosti. Po vojenském převratu se však po Evitiných ostatcích slehla zem, jejich lokaci odhalili až po dlouhých šestnácti letech…
Krátký život Evy „Evity“ Perónové, dcery chudého argentinského farmáře, která se stala jednou z nejmocnějších a nejoslavovanějších žen 20. století, již posloužil jako nabitý námět pro několik knih, filmů, dokumentů, muzikálů či divadelních her. Ale ani Evitin druhý život – ten po smrti, není o nic málo napínavější.
Eva Perónová zemřela roku 1952 na rakovinu děložního čípku. Její truchlící manžel, tehdejší argentinský prezident Juan Perón, se rozhodl po vzoru Leninových ostatků Evitino tělo přetvořit v „nesmrtelnou“ modlu, uloženou v plánovaném (nikdy nedokončeném) sochařském monumentu větším než socha Svobody.
Balzamovací proces trval celé dva roky, Evitino tělo pak bylo vystaveno veřejnosti v její bývalé kanceláři. Vojenský puč roku 1955 zhatil Perónovy plány, prezident prchl z rodné Argentiny, zatímco Evitiny ostatky zůstaly v Argentině pod kontrolou revolucionářů.
Tělo ikonické ženy pečlivě ukrývali před zrakem politické opozice na různých místech, nakonec však bylo rozhodnuto, že musí ze země – ostatky odcestovaly do západoněmeckého Bonnu a nakonec do Milána, kde nesly smyšlené jméno „Maria Maggiová“.
Až roku 1971 se Evitina nabalzamovaná mrtvola dostala zpátky do Perónových rukou. S druhou manželkou, budoucí argentinskou prezidentkou Isabelou Martínez de Perónovou, se ji rozhodli umístit na podstavec v jídelně, občas i ložnici, jejich madridského bytu.
Po dlouhých dvaceti čtyřech letech bylo Evitino, již lehce zdeformované tělo konečně uloženo do země k věčnému spánku – stalo se tak až po smrti Juana Peróna. Ostatky dnes leží v hrobce Evitiny rodiny Duarteů, kterou nechala argentinská vláda raději speciálně zabezpečit.
Jan Králík
