Druhý díl článků o historii obleků začíná čtyřicátými léty dvacátého století a končí ve zlatých šedesátkách…
1940: Oblek se vzdává vojenské uniformě
Amerika byla ve válce a přírodní vlákna se používala hlavně na výrobu vojenských uniforem, ne obleků pro muže, kteří zůstali pěkně v teplíčku domova. Pořádné látky se používaly velmi sporadicky a prodej trojdílných obleků, manžet a kapesníčků byl nejnižší za celou historii. Tradiční vlnu a tvíd nahradil rayon. Navzdory tomu se i v této dekádě zrodilo pár stylových ikon.
Bing Crosby: muž, kterému vděčíme za píseň “White Christmas”, snad nikdy nevycházel z domu bez zářivě bílé košile, kterou doplňoval motýlkem, kravatou, nebo ji nosil i neformálněji – jen tak.
Nat King Cole. Dokonce ani tehdy pánové nebyli v bezpečí před útokem zdivočelých kapesníčků.
Humphrey Bogart: největší filmová hvězda dekády stále zůstává jedním z nejzářnějších příkladů vyznavačů nadčasového luxusního stylu.
Gary Cooper se za svou kariéru objevil v 84 filmech. Když se na plátně objevujete tak často, většinou si vytvoříte nějakou uniformu – když zrovna nebyl převlečený za kovboje, měl na sobě šedé obleky v klasickém střihu.
1950: Represe, kterou můžete nosit!
Ve zpětném pohledu je trochu ironické, že éra americké komunistické paranoie byla zároveň dobou, kdy se všichni muži oblékali jako klony. Tmavé obleky, bílé košile, tmavé kravaty a bílé kapesníčky byly v převaze na všech frontách – dá se říct, že v byznysové sféře také prakticky nezbytnou uniformou. Saka i kalhoty byly volnější, hlavně u Elvise Presleyho, rockera na vzestupu, jehož uvolněné kalhoty (a boky) u amerických rodičů způsobovaly infarktové stavy.
Je téměř nemožné najít fotografii, na které by to Jamesi Deanovi neslušelo. V trojdílných oblecích, hlavně v těch tmavších s úzkými klopami a kravatou, vypadal úplně perfektně.
Presleyho exhibicionismus se přenášel i do jeho stylu oblékání – nejraději měl saka a bundy ležérnějšího střihu, která nosil přes polo trička. Jeho bílé ponožky připravily půdu pro nástup rebelského rockového stylu oblékání.
V porovnání s Elvisem byl Frank Sinatra možná o něco konzervativnější, ale sebevědomí mu rozhodně nechybělo.
1960: Zdá se, že i obleky mohou brát drogy
Díky seriálu Mad Men nám je styl 60. let dobře známý, a dokonce se jím i rádi inspirujeme. Šlo ale o dekádu plnou drastických změn, a stejně jako vždy, mužské oblékání bylo odrazem toho, co se zrovna dělo ve společnosti. Proto ještě na začátku tohoto desetiletí všichni vypadali tak trochu jako vykrojeni jednou formičkou, ale všechno bylo užší – kravaty, klopy, i kalhoty. Pak přišly drogy, hippies, kulturní války… a všechno se vymklo kontrole.
Obleky Dr. Kinga byly jedním dílem pro politika, druhým dílem pro kazatele – ale všechny vypadaly skvěle (všimněte si kovových knoflíků na jeho saku).
JFK byl ztělesněním toho, čemu dnes říkáme americký preppy styl, včetně obleků. Vzor proužků, bílá košile a kravata v barvách univerzity dodnes zůstaly nepřekonanou stylovou klasickou všech klasik. Sázka na jistotu.
Když se The Beatles poprvé objevili na americké půdě (v Ed Sullivan Show), byli oblečení do sladěných tmavých obleků. Ale se 70. léty na obzoru a válkou ve Vietnamu v zádech jim tento styl nevydržel dlouho. Paul, John, George a Ringo brzy opustili úzké obleky a natáhli na sebe divoké hábity psychedelické skoro tak, jako jejich stále experimentálnější hudba.
