Co všechno vás v první polovině 19. století mohlo dostat za mříže připomíná příběh vesnického děvčete, které po příjezdu do velkého města nevědomky způsobilo svou nadlidskou krásou bizarní problémy.
Devatenáctiletá Pilt Carin Ersdotter přijela, jako mnohá mladá děvčata té doby, roku 1833 do Stockholmu za sezónním přivýdělkem.
Mladá “dalkulla” (čili neprovdaná dívka z Dalarny – provincie v centrálním Švédsku) nakonec našla práci jako mlékařka prodávající na městském tržišti. Už od prvního dne však nic nešlo podle plánu.
Pilt Carin ke svému stánku přitahovala zástupy mužů i žen a ne kvůli mléku – dobové prameny vše přičítají její neobvyklé kráse (konkrétnější popis Piltina vzhledu však chybí).
Na drobnou dívku malého vzrůstu se jezdili dívat lidi až z dalekého okolí. Lokálové, návštěvníci, chudí i bohatí civěli na půvabnou mlékařku.
O neobvyklé krásce se dozvěděla aristokracie i tehdejší švédský korunní princ Oskar, který mlékařku na tržišti v přestrojení sám navštívil.
Zástupy shromažďující se na stortorgetském náměstí nakonec přivedly populární mlékařku až za mříže. Davy přihlížejících totiž zablokovaly dopravu. Strážníci pak dle dobových záznamů “odstranili” příčinu celého zmatku – samotnou Pilt Carin, která “svou krásou zablokovala celou ulici”. Dívka byla samozřejmě propuštěna a shledána nevinnou.
Po tomto incidentu malá “dalkulla” proslula ještě více. Mezi švédskou smetánkou se tak stala populární atrakcí – za finanční odměnu se zúčastnila několika aristokratických společenských setkání jako raritní kráska.
Domů se nakonec vrátila s pěknou výslužkou. Obdiv ostatních dalarňanů ji však nečekal, ba naopak – vyprávění ji nevěřili a dokonce Carinu osočili, že se v hlavním městě živila prostitucí.
Pomluv se mlékařce nakonec podařilo zbavit za pomocí oficiálního certifikátu vydaného jejím bývalým zaměstnavatelem a stockholmským právníkem. Zemřela roku 1885.
Jan Králík
