Děti vychovávané během války a pro válku se staly poslední živou „kulisou“ jak na nahrávce s Hitlerem, tak na válečné frontě, kde do poslední chvíle nasazovaly vlastní zmanipulované životy pro již prohraný boj.
V den posledních narozenin, 20. dubna roku 1945, pouhých pět dní před sebevraždou, nechal Adolf Hitler při slavnostní ceremonii v Berlíně ocenit několik desítek dětí, které riskovaly svůj život v posledních dnech války.
Už na konci roku 1944 vypadala válečná situace pro nacistické Německo bledě. Na frontu byli povoláni chlapci, kteří se narodili roku 1928 a vyrostli tak ve stínu tvrdé nacistické indoktrinace. „Vojákům“, kterým bylo okolo 15 nebo 16 let, byl odmalička vymýván mozek v mládežnických organizacích typu Hitlerjugend, jež je pečlivě připravovaly na krvavé boje s jediným cílem – obětovat život za vlast za jakýchkoli okolností. Tisíce mladých životů tak bylo na konci již jasně prohrané války doslova zbytečně zmařeno.
Ti, kteří vyvázli živí, měli ještě tu „čest“ být oceněni Železným křížem při setkání se samotným Hitlerem. Nakonec je čekalo další „překvapení“ – na vybranou dostali kruté rozhodnutí: vrátit se zpět domů, nebo vyrazit na válečnou frontu. Mnozí si pod silným vlivem nacismu vybrali možnost druhou.
Mezi takové patřil i nejmladší z oceněných Alfred Czech, kterému bylo pouhých dvanáct let, a svůj Železný kříž si vysloužil za zachránění několika granátem zraněných německých vojáků s nasazením vlastního života. Na válečné frontě byl nakonec postřelen a padl do zajetí. Zpět domů se dostal až roku 1947 ve svých čtrnácti letech, po 400 náročných kilometrech po svých.
Jan Králík
