Mrazivého cíle dosáhli, ale úkol je stál život. Před tragickou smrtí členů expedice a sebeobětováním jednoho z nich, na ně u vysněného vrcholu celé mise – jižním pólu – čekalo hořké zklamání. Nešťastnou cestu nám dnes přibližují později vyvolané fotografie.
Skupina pod taktovkou Brita Roberta Scotta vyplula z Cardiffu na palubě lodi Terra Nova roku 1910 vstříc vysněnému cíli – jako první expedice hodlali dosáhnout jižního pólu.
Roberta Scotta na samý konec doprovázela skupina čtyř odolných mužů s rozmanitým pracovním zaměřením. Kromě dosažení cíle v podobě jižního geografického pólu se zároveň jednalo o rozsáhlou vědeckou expedici, jejíž přínos později zastínila románová smrt hlavních hrdinů.
V lednu roku 1912 Scott se svými vyvolenými muži Edwardem Wilsonem, Lawrencem Oatsem, Henrym Bowersem a Edgarem Evansem konečně dosáhl jižního pólu jen aby zjistil, že norská expedice Roalda Amundsena se na místo dostala již o celý měsíc dříve. V oslepující bělotě zářivého sněhu se mihotala Amundsenova černá vlajka.
Expedice Terra Nova 2. prosince 1911.
Po trpkém zakušení vrcholu mise ještě čekala skupinu daleká několikaměsíční cesta zpět do bezpečí. Nedostatek jídla, podchlazení a kurděje rapidně zkracovaly šanci expedice na přežití. Jako první upadl do kómatu a později v pustině zemřel mohutný dříč Edgar Evans, skupina však musela pokračovat dál.
Další na řadu přišel kapitán Lawrence Oates. Z později nalezeného Scottového deníku se dozvídáme o jeho hrdinském sebeobětování. Zesláblý Oates se rozhodl nezdržovat své kolegy a se slovy „Jdu jen ven, možná to bude chvilku trvat“ opustil stan vstříc dobrovolné smrti ve sněhové bouři.
Scott, Bowers a Wilson zemřeli okolo 29. března (datum posledního Scottova deníkového záznamu) 18 kilometrů od další zásobovací stanice. Jejich těla byla nalezena o osm měsíců později.
Jan Králík
