Sam za svou kariéru v námořnictvu vystřídal obě bojové strany. Válečnému úsilí nakonec obětoval tři ze svých devíti kočičích životů.
Lodní kočky byly po staletí nepostradatelnou součástí posádky – s chutí lovily všelijaké škůdce a přenašeče nemocí a krom toho dopřávaly posádce pocit klidu nebo připomínku domova. Některé z nich se však narodily do těžších kočičích časů, jako právě Sam.
Jak se černobílý kocour, který začátek své služby započal na německé válečné lodi Bismarck, původně jmenoval, si zřejmě vzal jeho první páníček do vodního hrobu. Bismarck byl v květnu roku 1941 potopen, z celé posádky 2 200 mužů se jich zachránilo 115 a jeden kocour k tomu.
„Oscara“, jak ho jeho zachránci z britského torpédoborce HMS Cossack později pojmenovali, našli plout na kusu dřeva – „Oscar“ byl jedinou živou bytostí, kterou z vody britští námořníci zachránili.
Ani Cossack se ale nevyhnul torpédovému útoku a po několika měsících s „Oscarem“ na palubě klesl za doprovodu veliké exploze ke dnu. 159 mariňáků přišlo o život, ale černobílá šelma, která si tentokrát vysloužila přezdívku „Nepotopitelný Sam“, si kožich zachránila a přestoupila na letadlovou loď HMS Ark Royal.
Potápějící se HMS Ark Royal.
HMS Ark Royal byla shodou okolností jednou z klíčových lodí, která přispěla k potopení první Samovy domovské lodi – Bismarcku. V listopadu 1941 na Sama čekal další boj o život během pouhého půl roku. Ark Royal byl torpédován německou ponorkou při návratu z Malty. Samovi zřejmě došla trpělivost, neboť byl opět nalezen na plujícím kusu dřeva „velmi rozhněvaný, ale jinak bez zranění“.
Nepotopitelný Sam byl ušetřen další namáhavé válečné služby a konec života strávil v „Domově pro námořníky“ v Belfastu. Zemřel roku 1955 ve věku 15 let.
Jan Králík
