Lidé s vysokým IQ mají méně přátel a místo sociální interakce se raději soustředí sami na sebe a naplňování svých cílů. To je závěr rozsáhlé studie, kterou zveřejnil odborný časopis British Journal of Psychology.
Tým psychologů z London School of Economics and Political Science provedl výzkum, kterého se zúčastnilo přes 15 000 lidí ve věku 18 až 28 let. Výsledek byl překvapující. Přestože by se mohlo zdát logické, že vysoce inteligentní lidé jsou společensky velmi aktivní a nemají problém seznamovat se a navazovat neformální přátelské vztahy, podle výzkumu platí toto tvrzení spíše pro osoby s průměrným nebo dokonce podprůměrným IQ. Naopak ti nejchytřejší z nás se společenským kontaktům spíše vyhýbají nebo se minimálně v prostředí hojných a pravidelných sociálních interakcí necítí příliš dobře. Z odpovědí zúčastněných s vyšším IQ vyplývá, že jsou velmi ambiciózní a svůj volný čas raději věnují osobnímu rozvoji a sebezdokonalování. Důležitější než postavení ve společnosti, udržované právě pomocí intenzivní sociální interakce, jsou pro ně výsledky jejich práce a ocenění od určitých lidí, kteří je motivují a představují pro ně vzory.
V dnešní době již zkrátka není potřeba shlukovat se do skupin a ti nejchytřejší lidé mají nižší potřebu spoléhat se na sdílení svých loveckých a pečovatelských trofejí. Dokáží se moderní době přizpůsobit a vytěžit z ní maximum pro svůj prospěch. Z udržování velkého množství přátelských vztahů a pravidelného setkávání s lidmi ze své společenské skupiny (bubliny) totiž nic příliš užitečného nezískávají a zbytečně by tak marnili svůj čas (a tedy i život), který jinak mohou věnovat osobnímu a profesnímu rozvoji. Raději, než býti ve společnosti za každou cenu se všemi za dobře, si vybírají, s kým se chtějí stýkat a co z takového vztahu mohou získat.
Dalším zajímavým výsledkem, který tato studie přinesla, je vliv okolního prostředí. Většina dotazovaných odpověděla, že se cítí být daleko šťastnější na předměstí nebo v přilehlých obcích než přímo v centru velkého města. Což může dost dobře souviset i s běžným životem našich předků. Ti žili ve skupinách pouhých několika desítek lidí, v nichž se všichni osobně znali a díky tomu spolu dokázali nejen daleko lépe, efektivněji a upřímněji komunikovat, nýbrž také spolupracovat. Méně inteligentní lidé se ale právě z tohoto důvodu mohou cítit v hektickém životě velkoměsta ztraceni. Podle průzkumu byl u nich vliv hustoty zalidnění v místě jejich pobytu na spokojenost se životními podmínkamu až dvakrát větší než u nadprůměrně inteligentních osob. Ti byli naopak méně šťastní, když se setkávali se svými známými příliš často.
Podle manažerky komunikace britské MENSY, Ann Clarkson, není samotářství nadprůměrně chytrých jedinců vždy jejich dobrovolnou volbou. „Vysoce inteligentní lidé se mohou někdy cítit izolovaně od okolí jen proto, že myslí a dívají se na svět jinak než většina. Najít někoho, kdo zpracovává informace podobně jako vy, může být těžké, pokud váš mozek pracuje stejně jako pouhá dvě procenta populace.“ Ne všichni géniové patří k introvertům. „Najdete společenské lidi s vysokým IQ stejně jako introverty s vysokým IQ.“
Pokud máte pocit, že se málo socializujete a vyčítáte si, že vás nezajímá, co kdo dělá a jaké jsou poslední trendy, nezoufejte – pravděpodobně jste na tyto věci příliš vyzrálí a raději věnujete čas svému osobnímu rozvoji.
Adrian Amiridis
A zde si ještě přečtěte, že Vysoké IQ vám úspěch nezaručí. Potřebujete také „grit“. Víte, co to je?
