Švédská královna toužila po mužském potomku. Po několika neúspěšných těhotenstvích s tragickým koncem konečně porodila živé dítě. K jejímu „neštěstí“ se však jednalo o děvče neobvyklého vzhledu…
Marie Eleonora Braniborská (1599-1655), dcera braniborského kurfiřta Jana Zikmunda, již od svých raných let disponovala krásou a inteligencí. O mladou princeznu se tak ucházelo mnoho významných nápadníků, ruka sedmnáctileté Marie Eleonory však nakonec připadla velkému švédskému králi Gustavu II. Adolfovi.
Hlavní královnin úkol dát Švédskému království potomka skončil celkem třikrát tragicky. Marie Eleonora měla problémy s udržením těhotenství – první dceru samovolně potratila, další dítě Kristina Augusta zemřela ještě před svým prvním rokem života a nesmírně vytoužený syn se narodil mrtvý.
Roku 1626 se však královskému páru konečně narodil zdravý potomek. Děťátko přišlo na svět porostlé černým chmýřím od hlavy až k patě. Navíc mělo velký nos a obrovská tmavá očka. V prvních minutách tak všichni nabyli dojmu, že se jedná o typického chlapce.
To, že královna porodila dceru Kristinu, bylo před čerstvou matkou po nějaký čas utajeno. Jakmile se dozvěděla pravdu o pohlaví svého dítěte, zvolala prý: „Místo syna mám dceru, tmavou a ošklivou, s velkým nosem a černýma očima. Vezměte si ji, nechci mít takovou zrůdu!“
Gustav II. Adolf a Marie Eleonora Braniborská
Kristinin otec král Gustav Adolf však dceru zahrnoval pozorností a láskou. Přijal ji za svého „syna“ a dal jí vzdělání a výchovu hodnou mužského potomka. I tak Kristinu během dospívání potkalo několik podezřelých nehod, při kterých málem přišla o život.
Královna Marie Eleonora se dceři mnohokrát pokoušela ublížit. Při jednom incidentu se na dětskou kolébku „omylem“ zřítil obrovský dřevěný trám, jindy zas „náhodou“ spadla ze schodů či z rukou Kristininy chůvy. Nahodilé události zanechaly stopu na Kristiny fyzickém vzhledu.
Z nechtěné dcery se nakonec stala slavná královna Kristina Švédská (jež se nechvalně zapsala do naší české historie uloupením (nejen) umělecké sbírky císaře Rudolfa II. z Pražského hradu během švédského obléhání Prahy roku 1648).
Marie Eleonora Braniborská povýšila své šílenství na novou úroveň po smrti manžela Gustava Adolfa. Se ztrátou se těžko srovnávala, po nějaký čas odmítala manželovo tělo pohřbít a nakonec spala na loži, nad kterým ve zlaté schráně viselo Gustavovo vyříznuté srdce.
Jan Králík
