Když děláte byznys, který je rozkročen mezi Prahou a Santiagem de Chile, tedy městy vzdálenými nějakých 12 469 kilometrů od sebe, nezbývá vám buď strávit podstatnou část života na palubě letadla, anebo se rozhodnout jen pro jednu z destinací.
Poté co portfolio našich fotovoltaických elektráren v Chile překonalo svým rozsahem ty vybudované v Evropě, bylo pro mě dalším logickým krokem přesídlení do Santiaga. Alespoň na dobu jednoho roku, než obdobně masivně vstoupíme na další trhy.
K dlouhodobému pobytu na opačném konci světa už byla připravena i má rodina, děti se zúčastnily přijímacích zkoušek na místní školu, ale v prosinci jsme však museli změnit plány a zůstat v Praze. Naštěstí, protože svět, tak jak ho známe do února letošního roku, se stal minulostí a nikdy už nebude stejný.
Jak to ovlivnilo byznys, který buduji deset let a od kterého jsem byl nejen já, ale i řada manažerů a expertů z Prahy najednou odstřižena? Naše plány se kupodivu nezhroutily, naopak povedlo se nám dokončit další dvě velké elektrárny o kapacitě 20 MW. Všechny naše stávající zdroje přitom bez přerušení a problémů dodávají čistou elektřinu do sítě bez ohledu na to, že i Chile bylo pandemií zasaženo.
Zabralo nejen úsilí, solidarita a flexibilita, kterou naši chilští i čeští zaměstnanci prokázali. Ale ukázalo se i to, že obnovitelné zdroje jsou vůči lidským a ekonomickým pohromám poměrně rezistentní. Slunce nepřestalo vycházet a naše na dálku řízené elektrárny mohou být díky technologiím spolehlivě provozovány a udržovány i z domova.
Elektrárny vybudované a připojené do sítě v Chile Sobotkovou skupinou Solek
Korona krizi lze z tohoto pohledu brát i jako jeden velký zátěžový test, kterým si museli projít lidé, procesy i technologie, abychom si ověřili, jak jsme připraveni na další zkoušky. Dobrou zprávou je, že konec světa i díky novým, udržitelným technologiím nenastal.
