Vůně jsou naší součástí už od nepaměti. Postupně se objevovaly prostředky a cesty k využívání těch nejlepších aromat, která mají pozitivní vliv na naše zdraví, ať už fyzické, tak psychické.
Vůně dokáže rozpálit všechny smysly, a i přestože nemá s ohněm nic společného, právě v ohni najdeme prapůvod vzniku všech parfémů. Slovo parfém je totiž odvozeno od latinského „per fumum“, což znamená „skrze kouř“. Ve starověkém Egyptě se na počest boha Re (Ra) pálila směs pryskyřice, myrhy a rostlinné esence. A zhruba před 5000 lety se také začaly používat aromatické oleje pro rituální i kosmetické účely.
Z Egypta se znalosti o vůních rozšířily i do Řecka a později do Říma, kde také představovaly více než pouhý luxus a velkou roli hrály v náboženství, kosmetice i zdravotnictví. Lidé je dokonce inhalovali a pili.
Velký zlom přišel ve chvíli, kdy křesťanský středověk vyhlásil válku veškerému zkrášlování včetně vůní, a tak se jejich další vývoj na dlouhou dobu zastavil. Za jejich další rozvoj se ale paradoxně zasloužili mniši, kteří tajně zaznamenávali poznatky o výrobě vůní pomocí destilace. A nejen oni.
Jedním z prvních, kdo se začal zabývat destilací, byl Leonardo da Vinci. Na Medicejském dvoře se začali lékárníci destilací dokonce živit. Z Itálie se parfémování dostalo až do Francie, kde v 16. století ve městě Grasse, dnes přezdívaném město vůní, otevřel Francesco Tombarelli parfémovou laboratoř.
K největším zákazníkům parfémů patřila zpočátku především vyšší vrstva obyvatel, čímž se snažila přebít nepříjemné pachy. Až teprve v 18. a 19. století se staly vůně dostupnější, a tak se z vůně 4711 z roku 1792 stala svěží stálice, která je k dostání dodnes.
Tzv. „nosit vůni“ byla dříve výsada různých typů žen. Zatímco vážené dámy se zahalovaly do fialek, společnice a herečky se voněly především pižmem a pačuli. A až na konci 19. století se začaly opulentní vůně nosit napříč společností.
Začátkem 20. století se na výrobu parfémů začaly používat i syntetické látky, což dalo za vznik cca 2000 nových vůní. To umožnilo vytvořit neznámé vzrušující kombinace, díky které se do světa dostala třeba i legendární vůně CHANEL „No. 5“. Polovina 20. století byla symbolem svěžích a neobvyklých vůní, např. „L’air du temps“ od Nina Ricci. Kromě toho se na pultech začaly objevovat i cenově dostupnější toaletní vody, které oslovily mladší zákazníky. Velký úspěch tak sklidila u mužů i žen „CK one“ od Calvin Klein, „Tommy Girl“ od Tommy Hilfinger byla zase považována celou jednu generaci za vůni mladých žen, kluci pak měli „Cool Water“ od Davioff. A rozhodně nesmíme opomenout okázalou dodnes velmi populární vůni „Angel“ od Thierry Mugler.
Mezi nejúspěšnější vůně nového tisíciletí patří jednoznačně „Flower“ od značky KENZO, „Chloe“ nebo „La Vie Est Belle“ od Lancôme.
Současným trendem jsou rozhodně přírodní vůně, fare trade zpracování a recyklované materiály. Průkopnický dům Dior vynalezl parfémovanou vodu J’adore Parfum d’eau bez obsahu alkoholu, která je však díky unikátnímu přírodnímu procesu vysoce koncentrovaná. Překvapí delikátní mléčnou hebkostí, zahalí pokožku do laskavých květinových tónů a dlouho vydrží.
Vůně, která letos ale rozhodně upoutala naší pozornost, je parfém Ingredients 07\2012. Vznikla při příležitosti desátého výročí Ingredients Store ve spolupráci se značkou Maison Crivelli. Jakub Kopčák a Lukáš Loskot, zakladatelé Ingredients, a Thibaud Crivelli, zakladatel parfémového domu Maison Crivelli, spojili svou kreativní vizi a vytvořili překvapivou, odvážnou a provokativní vůni. Parfém je velmi tajuplná umělecká forma, a proto se Jakub, Lukáš a Thibaud rozhodli, že složení vůně zůstane utajeno, což ve vás rozhodně probudí ještě větší touhu si tuhle vůni koupit.
Nikola Nádvorníková
