Vědci před pár lety konečně rozlouskli, co vlastně zapříčinilo sérii nešťastných událostí započatou pradávným rokem 536, která pro naše předky připravila bytí ve zhmotněném pekle na zemi.
Před pár lety jmenoval historik Michael McCormick z Harvardovy univerzity nikoli krutou etapu první nebo druhé světové války či nemilosrdné období černé smrti, avšak rok 536 našeho letopočtu „nejhorším rokem, kdy být naživu“ – toto datum totiž započalo řadu smrtících katastrof.
Eurasii v první polovině onoho roku zastínila prapodivná oblaka. Hustý temný mrak nepropouštěl sluneční světlo a z dlouho očekávaného jara a léta, která měly přinést obživu, se tak nečekaně stala zima. Teploty v létě dosahovaly pouze okolo 1,5 až 2,5 stupňů Celsia, na některých místech dokonce v srpnu sněžilo.
Skličující temno trvalo dlouhých osmnáct měsíců. Největší tragédií byla zničená úroda v Evropě i Asii, která přinesla hladomor, jež si vyžádal miliony obětí.
Až roku 2018 právě tým pod vedením McCormicka přišel na to, co vlastně záhadná oblaka a extrémní počasí, které ve svém díle popisuje byzantský historik Prokopius z Kaisareie (500 – 565 n. l.), způsobilo.
Analýza vzorku 72 metrů dlouhého sloupce ledu vyvrtaného ze švýcarského ledovce, jež ve svých „útrobách“ ukrývá „data“ vypovídající mnoho o posledních 2000 letech naší existence, odhalila viníka – roku 536 na Islandu vybuchla sopka.
Zplodiny a kouř z gigantické erupce zahalily planetu na dlouhou dobu do temného hávu. Klid netrval dlouho. Roku 540 a 547 došlo k dalším dvěma erupcím. Mezitím roku 541 vypukla epidemie tzv. justiniánského moru, jež usmrtila celou polovinu obyvatel byzantské říše. Ze série katastrof se tehdejší svět nakonec vzpamatovával přes sto let.
Jan Králík
