Takzvané Bantam jednotky přišly na válečný svět kvůli zapovězení narukování mužům menšího vzrůstu. Malí, ale odhodlaní vlastenci si nakonec vybojovali svůj vlastní batalion, sestavený výhradně z malých mužů.
Válečná euforie zasáhla roku 1914 miliony mužů, kteří s vervou dobrovolně narukovali do konfliktu, jenž se později ukázal být jedním z nejkrutějších v dějinách lidstva. Některé odhodlance však poslali zpět domů – a to pouze kvůli jejich vzrůstu.
Minimální výška pro přijetí do armády byla 160 centimetrů. Tisícům bojeschopných mužů, převážně z hornických a industriálních oblastí Británie, tak bylo zapovězeno bránit vlastní zem. Pustili se tedy do boje na své vlastní půdě.
První batalion vznikl po roztržce v anglickém Birkenheadu. Dosud neidentifikovaný horník menšího vzrůstu, který byl kvůli svému „nedostatku“ odmítnut v každé náborové kanceláři, frustrovaně prohlásil, že se popere s jakýmkoli mužem, jen aby prokázal svou sílu. Nakonec bylo na „uklidnění“ malého horníka zapotřebí šest chlapů.
O incidentu se dozvěděl člen parlamentu Alfred Bigland, který se nakonec postaral o vytvoření speciálního praporu malých, ale statných vojáků. Nové požadavky do jednotek Bantam vyžadovaly vzrůst minimálně 147 cm, maximálně 160 cm, minimální obvod hrudníku byl pak stanoven větší než onen běžný – o celých 2,5 cm. Bantamovým vojákům, kterých bylo během roku na 3000, veleli oficíři „normální“ výšky (jedním z nich byl i Bernard Montgomery).
O povaze těchto jednotek vypovídají jejich přezdívky. Ze skotského Glasgow například pocházel batalión přezdívaný „Devils Dwarfs“ (ďáblovi trpaslíci). Temperamentní vojáci, pro svojí malou výšku vhodní jako tankisté nebo kopači tunelů, bojovali třeba v bitvě u Arrasu (1917) nebo u Cambrai, kde je čekaly vysoké ztráty.
Jan Králík
