Krásné indiánce bylo pětadvacet let, když se zúčastnila jednoho z nejslavnějších a nejkrvavějších střetů mezi bělochy a původními obyvateli. Po bitvě čekalo mladou ženu ještě několik dlouhých dekád pro nás jen těžko představitelných změn – dožila se totiž stáří 101 let.
„Hezký Nos“ (v angličtině zvaná „Pretty Nose“) přišla na svět do indiánského kmene Arapahů, obývajících část západního Wyomingu, nejspíš okolo roku 1851. Dětství a časná dospělá léta prožila v indiánské rezervaci Wind River ustanovené roku 1868.
O necelou dekádu později však došlo k události, jež se zapsala do historie – krvavému konfliktu u Little Bighornu. Indiáni unavení z neustálého vyhánění bělochy z jim přislíbených rezervací vytvořili na popud náčelníka Siouxů Sedícího býka nečekané spojenectví.
Aliance kmenů Lakotů, Arapahů a severních Šajenů se vyplatila osudného dne 25. června 1876, kdy indiány napadl s vojáky Sedmého regimentu podplukovník a bývalý generál George Armstrong Custer, jenž si u indiánů vysloužil přezdívku „vrah žen“.
Custerův oddíl byl nečekanou indiánskou přesilou doslova srovnán se zemí. Masakr nepřežil ani jeden jediný Custerův muž. Samotnému podplukovníku nejspíš zasadila poslední smrtelnou ránu žena se jménem „Buffalo Calf Road Woman“.
„Buffalo Calf Road Woman“ však nebyla jedinou hrdinkou proslulé bitvy. Několik žen se totiž rozhodlo neukrýt se do bezpečí, ale přidat se k boji po boku svých nejmilejších. Patřila k nim právě i „Pretty Nose“, které v době střetu bylo pouhých pětadvacet let. Později se dokonce stala válečnou náčelnicí.
Po bitvě prožila ještě mnoho dlouhých let a stala se tak přímým svědkem téměř úplného zániku vlastní kultury. Jejím pravnukem byl Mark Soldier Wolf – účastník korejské války (a pozdější kmenový stařešina), jehož příchodu zpátky domů do rezervace Wind River se ještě stihla stát roku 1952 svědkem ve věku 101 let.
Jan Králík
