Místo, které vás dokonale vrátí do devadesátých let a současně přinese skvělou zábavu? Czech Pinball Museum 1990 na Václavském náměstí. Stojí za ním dvojice milovníků flipperů Jiří Červinka a Jan Kopa. Oba o muzeu snili dlouhé roky a nyní si svůj sen splnili. Šedesát pinballů ve třech patrech, včetně exkluzivních kousků. K tomu ve vynikajícím stavu.
Stylově zpracovaný interiér, který je posetý šesti desítkami pinballů. Člověk poslouchá kultovní hlášky z Indiana Jonese, tu zase slyší ikonickou větu I’ll be back z Terminátora, vzápětí zase nárazy ocelové kuličky, která prolezla další misí. Na pohodlném gauči sedí Jiří Červinka a Jan Kopa: dvojice provozovatelů tohoto flipperového království, které je jedinečné jak lokací, tak skladbou pinballů. „Nápad na pinballové muzeum jsem nosil v hlavě čtvrt století. Myslím, že pan Kopa to má podobně,“ poznamenává Jiří Červinka.
Kde se zrodila vaše láska k pinballům?
Jiří Červinka: „Můj první kontakt s flippery byl na diskotéce Music Park. Měli tam pinball s motivem Jurského parku. Tam jsem poprvé mačkal páčky, kulička létala a já jako amatér nechápal, že má hra takovou hloubku a logiku.“
V čem spočívá duch pinballu, pokud si ho hráč chce užít na sto procent?
Jan Kopa: „Cílem je nahrát co nejvyšší skóre. Nejedná se o výherní automat, ale pouze o zábavní. Žádá po vás primárně šikovnost. Každá hra má nějaký motiv a jdete do ní minimálně se třemi koulemi. V rámci motivu jsou vypsané určité mise – scény, které se vám otevřou až po splnění na playfieldu. Tím myslím zasažení nějakých předem definovaných míst. Ať už zásahy terčů, trefy do ramp a tak dále. Ve chvíli, kdy zvládnete tuhle dobrodružnou stezku, čeká vás takzvaná finálovka. Máte všechny koule a můžete nahrát jackpoty, ze kterých si můžete nahrabat obrovské body. Ti nejlepší jsou pak uvedeni v naší Hall of Fame, na kostce u vstupu muzea.“
Jak dlouho trvá průměrná hra?
Jan Kopa: „Dost závisí na architektuře, šikovnosti a štěstí. Tyhle tři faktory se navzájem kombinují. Může se stát, že vám koule uteče během deseti vteřin, ale taky hrajete třeba osm devět minut. Ale to jsou extrémy.“
Jiří Červinka: „Když to bude hrát člověk, který jenom bezhlavě mačká páčky, tak průměrnou dobu nebude mít vyšší než pět minut. Mně se stalo, že jsem ale u některých her strávil i deset minut.“
Co považujete u flipperů za nejdůležitější?
Jiří Červinka: „Kondice flipperů. Bavíme se o nádherných strojích, leč poruchových. My si v našem muzeu zakládáme na tom, že jsou v perfektním stavu. V takovém, že budete velice složitě hledat obdobnou kvalitu. Jsme sice muzeum, ale všechny stroje jsou funkční a lze si na nich zahrát.“
Jaký byste z hlediska jedinečnosti vypíchli?
Jan Kopa: „Pohledem ceny se bavíme jednoznačně o The Adams Family GOLD, speciální limitované edici o tisícovce kusů z produkce Bally-Williams. Ta navázala na komerčně nejúspěšnější pinball The Adams Family, jichž se prodalo úctyhodných 20 270 kusů.“
Jiří Červinka: „Jinak co se týče ceny, bavíme se částce kolem 18 000 euro, ale můžete sehnat z této série i některé klidně za 22 000 eur. Jsou to stroje z takzvané zlaté éry pinballů, kterou můžeme datovat zhruba mezi léta 1992 až 1998. A právě flippery z této doby tvoří hlavní kostru muzea, třebaže máme i pár starších kousků z osmdesátých let.“
Čím byla tato zlatá éra charakteristická?
Jiří Červinka: „Významnou inovací byl nástup dot-matrix displejů. Elektronických displejů, zobrazujících text, čísla nebo jednoduché grafické prvky. Právě díky novým displejům, vylepšenému audiu, zvukovým a vizuálním efektům hra získala na atraktivitě a přivábila kvantum nových zájemců. Ostatně to byla doba, kdy jsem začal flippery v Česku provozovat.
Jak na to vzpomínáte?
Jiří Červinka: „Šlo o moje podnikatelské začátky. Koupil jsem si pickup s nářadím, ani jsem neměl peníze na pronajmutí garáže. Tak jsem flippery vozil nákladním výtahem do sedmého patra v paneláku na Jižním Městě. Společnost mi doma dělalo sedm pinballů, které jsem různě montoval. Já, vyučený kuchař, který uměl vařit leda knedlíky. Ale všechno jsem se postupem času naučil velkou silou vůle a urputností. Všechny ta schémata, proměřování tranzistorů, diod. Nicméně pan Kopa a jeho syn jsou daleko větší profíci než já.
Váš první kontakt s pinbally spadá také do devadesátek?
Jan Kopa: „Vůbec první kontakt byl daleko dříve, někdy v sedmdesátých letech. Jelikož moje maminka byla umělkyně a mohla cestovat mimo železnou oponu, tak jsem se s flippery setkal už v této době. Byla to láska na první pohled. Jsem povoláním technik, ale duší velice hravý člověk. A přesně tohle flippery reprezentuje. Technická lahůdka doplněná neskutečnou hravostí. Ta hra je zkrátka strhující. Po návratu zpátky do Československa však následovala dlouhá pauza bez pinballů.“
Která země je flipperům zaslíbená a existují i nějaké oficiální soutěže?
Jan Kopa: „Od Česka jsou nejblíže turnaje v Německu, kde je liga, konají se turnaje. A pak na prvním místě globálně jsou Spojené státy, kolébka flipperů. Tam je ta subkultura obrovská na rozdíl od Česka.“
Proč se pinbally v Česku nikdy masově neuchytily?
Jiří Červinka: „Fenomenální hračka, ale hrozně složitá na údržbu. Druhou věcí byl zkrátka fakt, že v socialismu představovaly pinbally ideologicky závadnou zábavu. No a poté měla zdejší komunita smůlu v tom, že sem masivně začaly proudit videohry, PlayStationy a další zařízení, které tuhle elektromagnetickou zábavu převálcovaly. Lidé se přesunuly ke konzolím domů.
Flippery na tenhle nástup nijak nereagovaly?
Jan Kopa: „S blížícím se miléniem přišel výrobce Bally-Williams s inovací Pinball 2000, kdy byl displej nahrazen projekcí obrazu na sklo. Pokus o vzkříšení flipperů se však tolik nepodařil. Vznikly pouze dva modely v roce 1999: Revenge from Mars a méně známý Star Wars. Mimochodem, oba modely u nás v muzeu také najdete a tím je výstava celé jedné éry kompletní.
Odehrála se v historii ještě nějaká zásadní inovace? Jak si vedou pinbally nyní?
Jan Kopa: „Dnes existují virtuální pinball s monitory. De facto je to to samé – jen ve virtuální podobě. Ale upřímně: to je pro nás nuda. Virtuální hra nikdy nemůže nahradit ten fyzický prožitek, kdy držíte páčky, cítíte odrazy koule.“
Jiří Červinka: „Naprostý souhlas. Jsme fandové osobního setkávání. Věřím, že se najde spousta těch, kteří namísto scrollování zavítají na tuhle retro zábavu. S celým naším týmem jsme se snažili, aby se u nás návštěvníci cítili dobře, a jak jsem zmínil, měli stroje výborně nachystané.“
Jak jste se vlastně vy dva potkali?
Jiří Červinka: „Původně jsme si konkurovali, ale nevěděli jsme o sobě. Stejně jako to, že v hlavě nosíme stejný sen na pinballové muzeum. Poprvé jsme se potkali v roce 2013, kdy pan Kopa začal pracovat v mé firmě a zjistili jsme, že máme identické hobby. Načež pan Kopa pro mě skupoval po Evropě jednotlivé flippery a dostali jsme se až sem. A je to krásné.“
Vaše kolekce je úchvatná, existuje však nějaký flipper, který vám tady chybí?
Jan Kopa: „Z pobytu ve Švédsku jsem si před lety přivezl krásný flipper s názvem Kingpin. Bylo ovšem období, kdy jsem musel vyklidit byt a dodnes toho lituji. Jinak myslím, že naše sbírka je dostatečně velká. Že si každý přijde na své.“
Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Jiří Červinka: „Klukovský sen jsme si odškrtli. Když to bude bestseller, budeme jedině rádi. Přáli bychom si, aby to byl aspoň životaschopný produkt. Chceme vytvořit prostředí, kde se návštěvníci baví a je jim dobře. To potom budu nejspokojenější.“
