Při rituální skandinávské popravě kupodivu nefiguroval orel žeroucí oběť zaživa. Namísto toho se nešťastník, nad kterým byl vynesen rozsudek smrti, ve zkrvaveného orla proměnil. Jak? Hrůzně!
Ve středověkých severských skaldských ságách se dvakrát zmiňuje drastický způsob popravy, který je opravdu jen stěží uvěřitelný. V obou případech (Sága Orkneyinga a v příběhy ve staré severštině o Ragnarových synech) se této smrti dostalo pouze členům královské rodiny. A to jako trest za vraždu otce pomstychtivými syny.
Průběh popravy byl doslova řeznický. Oběť byla s pevně svázanými končetinami položena na břicho a pěkně pomaloučku jí byla ostrým řezem odhalena páteř odspodu až za hrudní koš. Přesnou chirurgickou prací (prováděnou sekerou) byla pak mučenému naštípnuta žebra a „nastavena“ tak, aby trčela ze zad. Tím se odhalily vnitřnosti stále ještě žijícího popravovaného. Z nich si mučitelé vybrali plíce a položili je na odhalenou páteř s otočenými žebry. Celý výjev tak připomínal zkrvaveného orla.
Tuhle smrt si „zasloužil“ Halfdan Dlouhonohý nebo král Ælle z Northumbrie. Oba dva měli před smrtí na svědomí několik ne o nic milosrdnějších vražd. Halfdan zavřel do budovy a upálil na 60 lidí a Ælle usmrtil legendárního vikingského vůdce Ragnara Lodbroka tím, že ho hodil do jámy plné jedovatých hadů. Na obou se pomstili jejich synové.
Krutá poprava krvavým orlem, která se odehrávala mezi 9. a 11. stoletím n. l., měla mít i rituální podtext – pro potěšení boha Odina. Jestli se ale jednalo o skutečnou praxi, nebo jen o přibarvený mýtus středověkých zapisovatelů ústních legend, se dnes již těžko dovíme.
Tomáš Ospalý
