Originální řešení, jak naložit s bezostyšnými alkoholiky, měli lidé před pěti sty lety. Hříšníka místo fyzického trestu čekalo veřejné ponížení, které zároveň sloužilo pro pobavení (a snad i odstrašení) veřejnosti.
Poněkud „zábavnější“ formu pranýře si vysloužili hříšníci 16. a 17. století v Anglii, kteří na veřejnosti nadměrně konzumovali alkohol a pohoršovali tak své okolí. Opilství se stalo v Anglii trestným činem roku 1551 a takzvaný „opilcův plášť“ se stal oblíbeným způsobem, jak takového nadměrného pijáka potrestat.
Dřevěný barel s otvory na hlavu, nohy a někdy i nehybně vykukující ruce sloužil jako posměšný oděv pro trestance alkoholika, kterého v novém oděvu čekala nucená promenáda rušnými ulicemi města. Po ponižující procházce pak ještě musel zaplatit pět šilinků chudým.
Jan Steen, Radovánky v hostinci, 1674.
K největšímu rozmachu bizarního trestu došlo za časů Anglické republiky pod taktovkou Olivera Cromwella okolo roku 1655, kdy se Cromwell snažil došlápnout na nadměrný výskyt anglických hospod (alehouse), kde se točil v Anglii tolik oblíbený ale.
Populární trest, který byl pro mnohé obyvatele zpestřením jinak nudného každodenního života, se nakonec rozšířil i do kontinentální Evropy – Německa a Holandska. Ke konci 19. století se pak zmínky o opileckém plášti objevují dokonce i v USA. Dnes se podobný kostým hodí leda tak na halloweenskou párty – a nebo?
Jan Králík
