Zuřivě slavící občané alkoholumilovné země, v jejíchž končinách čirý mok zvaný vodka zdánlivě nemohl nikdy dojít, před několika desítkami let narazili na suché dno sudu – v hlavním městě milovaná vodka nebyla k dostání široko daleko.
Důvod k oslavě byl veliký. Jednu hodinu po půlnoci moskevského času 9. května roku 1945 se v rádiích napříč Sovětským svazem ohlásila radostná novina – nacistické Německo se vzdalo, druhá světová válka je u konce.
Proč by se na slavnost mělo čekat až do rána? Sověti tak ještě před Stalinovým oficiálním projevem konaným o 22 hodin později spontánně vyběhli do ulic v pyžamech a pustili se do oblíbené zábavy, vhodné pro každou příležitost, ať už se jedná o oslavu života, či smrti, války, nebo míru – pití vodky.
I domněle bezedná vodka, jejíž zásoby se během válečných let v Rusku sice ztenčily, ale nezmizely (i během krutého hladomoru na Ukrajině se Stalin postaral o to, aby šlo dostatek obilí a brambor na výrobu vodky), má očividně své dno. V době, kdy Stalin mluvil k národu, tak byla Moskva již na suchu. V celém městě nebyla k sehnání ani jediná lahev milované vodky.
Jeden z reportérů na místě o události informoval: „Měl jsem štěstí, že jsem si ihned po příjezdu koupil na nádraží litr vodky, později bylo absolutně nemožné ji sehnat….V Moskvě 10. května nebyla jediná láhev vodky. Všechnu jsme vypili.“
Jan Králík
