Není pochyb o tom, že člověk svou činností ovlivňuje přírodu. Jsou však následky této činnosti vždy nutně negativní? Nejsou. Například mnohým druhům ptákům svědčí dnes daleko více jak život ve městech, tak i mimo ně – třeba v povrchových lomech, kde se těží stavební materiály jako štěrk či písek. Desítky takových ekologicky unikátních lokalit můžete navštívit v rámci celé České republiky.
Synantropie. Tenhle pojem z oblasti přírodních věd popisuje jev, kdy se živé organismy „sžívají“ s člověkem, přesněji řečeno kdy na ně má činnost člověka pozitivní vliv, protože jim poskytuje lepší podmínky pro přežití a šíření, než jak by tomu bylo v přirozené divočině. Typickým příkladem jsou některé druhy hmyzu nebo hlodavců – třeba taková moucha nebo myš, oboje asi ne náhodou nazývané druhovým jménem „domácí“. Zatímco ale tyhle druhy považujeme za škůdce, existují i mnozí další živočichové, kteří díky lidské činnosti prosperují, aniž by nám škodili. Ba právě naopak – pomáhají udržovat složité přírodní řetězce v rovnováze.
Ukázkový příkladem jsou ptáci, potomci někdejších dinosaurů. Mnohé druhy se ještě před pár generacemi, tedy v těch „starých krásných dobách, kdy byl svět v pořádku“, vyskytovaly pouze v uctivé vzdálenosti za hranicemi lidských sídel. Potkat v Praze třeba straku, strakapouda a další desítky dnes běžných ptačích druhů byla vzácnost. Ale lidské příbytky s množstvím rozmanitých říms, skulin, stříšek a jiných vhodných prostor pro hnízdění, a spolu s tím i stále rozšířenější zvyk ptáky přikrmovat – ať již cíleně v krmítkách nebo bezděčně vyhazováním potravin po popelnic – nastartoval velké úspěšné tažení ptáků do měst.
Podobným způsobem si ptáci v minulých několika dekádách obhlédli a začali využívat i další místa, která člověk svou činností v krajině přeměnil. Mezi zdaleka nejoblíbenější patří povrchové lomy na stavební materiály – štěrk a písek. A nejde jen o staré pískovny a štěrkovny, které byly po vytěžení opuštěny nebo se zrekultivovaly a jejichž areály dnes slouží jako přírodní koupaliště s tyrkysově průzračnou vodu, která je právě díky štěrkovému či pískovému podloží nebývale čistá.
I kolmé stěny aktivních pískoven se stávají domovem ptačích druhů, a to jednak díky tomu, že podobné biotopy jsou v divoké přírodě vzácné, ale za druhé i proto, že těžaři komunikují s ornitology a společně přišli na způsob, jak nenásilně skloubit lidskou poptávku po stavebních materiálech a ptačí poptávku po „bydlení“ – v místech, kde si mohou ptáci stavět své hnízda a vyvádět v nich mladé, nebo kde si bezpečně odpočinou a naberou síly při svém každoročním, tisíce kilometrů dlouhém severojižním tahu z Evropy do Afriky a zpět.
Jedním z českých odborníků, který se dlouhodobě zabývá ptactvem osidlujícím člověkem přeměněné prostory v krajině, je Vít Štancl z České společnosti ornitologické: „Jezera jsou pro ptactvo důležitá nejenom pro jejich hnízdění. Neméně důležitá jsou pro ně i v období jejich tahu, kdy pro ně slouží jako zastávka. Musíme si uvědomit, že ptáci na tahu překonávají obrovské vzdálenosti a pro jejich úspěšné překonání je pro ně životně důležité, aby se někde mohli na tahu zastavit, posilnit se, nalovit si, odpočinout si a teprve potom mohou zase letět dále. Jezera tedy ptákům v podstatě slouží po celý kalendářní rok. V období jejich jarního tahu, potom v období hnízdění, v době podzimního tahu i zimování. A pro některé ptačí druhy jsou pískovny v dnešní době dokonce náhradou za jejich přirozené biotopy, které se již u nás ztratily. Takovým klasickým příkladem druhu, který je v současnosti existenčně závislý na přítomnosti pískoven je břehule říční. Naše nejmenší vlaštovka, která většinou hnízdí v koloniích v aktivních pískovnách.“
A jak vypadá soužití těžařů a břehulí v praxi? „Jedna z takových pískoven po léta pro břehule výborně sloužila nedaleko za Brandýsem nad Labem u Otradovic. Každým rokem jsem na ni jezdil a břehule zde hnízdily v obrovské kolonii čítající odhadem až 2000 hnízdních nor. Majitel zde v době jejich hnízdění nechával těsně pod obsazenou stěnou zatlouci v řadě dvoumetrové kolíky, které zaměstnance varovaly, že zde v době hnízdění nemají těžit.“
Mnozí ptáci jako ledňáček či břehule si vyhrabávají nory, těsně jednu vedle druhé, ve strmých říčních březích. Jenže tento biotop již u nás v podstatě neexistuje, a museli si proto zvolit náhradu. A tou jsou svislé písčité stěny v pískovnách. Bez nich by v naší krajině již v podstatě neměli šanci kde hnízdit.
VÍt Štancl se podílí například na kroužkování – díky němuž se dají dlouhodobě sledovat migrační trasy ptáků i jejich změny – na jezerech Lázně Toušeň a Malvíny u Čelákovic, která se zrodila právě z pískoven. Jakým druhům se nejvíce zalíbil tenhle člověkem uměle vytvořený biotop?
„Především zde na třech uměle vytvořených menších ostrovech hnízdí již více let početná kolonie racka chechtavého, z posledního hnízdění v minulém roce odhaduji cca 450 párů. U tohoto druhu se u nás v posledních třiceti letech rapidně snižují počty hnízdících ptáků. Třeba pro jižní Čechy býval hnízdící racek chechtavý naprosto charakteristickým a běžným druhem. Přibližně od roku 1990 se jeho stavy začaly prudce snižovat a v současné době zde kolonie racků buďto úplně zanikly, nebo se jejich stavy dramaticky snížily. To je podle mne asi největším přínosem toušeňského jezera, co se ptactva týče, že zde již více let tato kolonie racků úspěšně hnízdí. Pravidelně zde v hnízdní době pozorujeme i několik jedinců racka černohlavého a vídám tu lovit rybáky obecné. V zimních měsících zde byla například pozorována potáplice severní, dokonce i v několika exemplářích najednou, to je u nás hodně vzácný host ze severu. Dále kajka mořská, další severní host, u nás ještě mnohem vzácnější než ten předešlý, morčák velký i morčák prostřední… Na tahu se zde při lovu objeví i orlovec říční, který u nás nehnízdí, jen vzácně protahuje. Je to nádherný dravec, větší než káně lesní a jezero mu slouží k lovu, živí se rybami. Z druhů, které zde pravidelně hnízdí, jsou to potápka roháč, hnízdí zde ve více párech, potápka malá, výše zmíněná kolonie racků, husa velká a další, ale to by bylo na zdlouhavý seznam…“
Jiří Vrátný
