Poprvé po víc jak padesáti letech dolmen znovu zcela spatřil světlo světa a lidé zas toto kamenné dílo. Stalo se tak bohužel (pro někoho však bohudík) kvůli extrémnímu suchu.
Dolmen de Guadalperal – megalitický monument starý možná až pět tisíc let a připomínající známé Stonehenge – po padesáti šesti letech povstal ze svého vodního hrobu. Za své odhalení vděčí letošní vlně sucha, která se přehnala Evropou.
„Španělské Stonehenge“, dnes skelet, kdysi však kompletně uzavřená stavba ze sto padesáti vertikálně zasazených žulových kamenů v centru vytvářejících oválnou komoru, která sloužila zřejmě jako pohřebiště, byla pár desítek let po svém objevení německým archeologem Obermaierem pohlcena vodním živlem.
V roce 1963 totiž frankistické Španělsko nechalo zkonstruovat velkou přehradu Valdecañas na řece Tajo a s nějakou pravěkou stavbou si jednoduše hlavu nelámalo. Podobný podvodní osud stihl i jiné významné památky.
Když letos kvůli nadměrnému suchu vykoukly vršky kamenných balvanů a nakonec i celá struktura, začal se rodit plán na přemístění celé památky do bezpečné vzdálenosti od vody. Za pár měsíců bude totiž zase ponořen pod hladinou přehrady.
Archeologové tak mají jedinečnou příležitost celou frankistickým režimem nedoceněnou a poničenou stavbu zachránit, ale jejich nemilosrdným soupeřem je sám čas.
Jan Králík
