Pamatujete si, jak Kazma zakopal svého Range Rovera s milionem korun v kufru a nechal ho celé Česko hledat s tím, že kdo ho vykope, ten si ho může nechat i s penězi? Po několika měsících beznadějného pátrání pořadatelé vybrali pět finalistů a ve vrtulnících je přivezli do Kladna na místo velikosti fotbalového hřiště. Po kopání lopatou i minibagry Caterpillar o kontejner s ukrytým automobilem nakonec jako první zavadil soutěžící Jakub z Karlovarska. Kazma nás nechal nahlédnout do zákulisí největší hry v českých dějinách. 

Jak náročné bylo akci připravit? 

Pokud jde o přípravu finále, můžu říct, že to byly nejtěžší týdny mého života. V minulosti dělali zatraceně velký, nebezpečný a šílený projekty, ale na takové dno jsem si při přípravě sáhl poprvé. Byl jsem v práci od rána do noci, poslední dny jsem spal na gauči jen tři hodiny denně. Mým úkolem zdaleka nebylo jen akci odmoderovat, to bylo poslední, co jsem řešil… Musel jsem zařídit milion věcí, které musely perfektně zapadnout. Už jen vymyslet finále tak, abychom se trefili do večerních zpráv a co hůř, aby soutěžící určitě našli zakopané auto do desíti večer, kdy začíná noční klid. Byla to složitá alchymie vyžadující precizní a důmyslnou přípravu.

Který moment v živém přenosu byl pro vás nejkritičtější? 

Samotný začátek. Plán byl, že soutěžícím zavážeme oči, aby nevěděli, kde jsou, a na místo je dovezeme ve čtyřech vrtulnících. Vrtulníky měly být překvapením jak pro diváky v Kladně, tak pro ty, co se na show dívali na streamu. Štáb na place měl vzbudit zdání, že soutěžící vystoupí z terénních automobilů, a hned potom jsme se měli za horizontem vyhoupnout s vrtulníky, které jsme měli do poslední chvíle držet v tajnosti. Všechno bylo otázkou precizního načasování. Seděl jsem ve vrtulníku, v uších jsem měl sluchátka od režie, na nich sluchátka pro komunikaci s pilotem, a pak ještě vysílačku, mobil a mikrofon. Nevěděl jsem, co dřív. Půlka věcí nefungovala. Psal jsem si s šéfem produkce, kdy máme přistát. Odpověděl, že za deset minut. Sdělil jsem to pilotovi, a on na to, že na deset minut nemá palivo. Tak říkám vole, co teď? Nemohli jsme tam vlítnout mimo program, protože bychom všechno pokazili. Nechal jsem piloty ještě dvě minuty kroužit, a pak jsme šli na přistání, děj se co děj. Nějakým zázrakem se to povedlo, nakonec to vypadalo, že jsme to měli vychytaný jako blázen.

Jak je možné aby v roce 2020, kdy všichni neustále něco fotí a postují to na sociální sítě, někdo vedle nákupního střediska v Kladně zakope kontejner s autem tak, že si toho nikdo nevšimne?

To je naše výrobní tajemství, ale můžu říct, že to dalo hodně lidem hodně práce.

Kolik lidí se na akci podílelo?

Za celý rok to mohlo být až ke dvěma stovkám lidí.

Kdo byl autorem celé hry?

Základ hry jsme vytvořili v nejužším kolektivu u nás v kanceláři ONE MAN SHOW. Velký podíl na mechanice hry měl náš střihač Lygouš, který je blázen do deskovek, šifer, fantasy a počítačových her. Díky tomu se stal jedním z mých nejbližších poradců.

Kdy přišel nápad zapojit do soutěže minibagry? 

Měli jsme dilema, protože soutěžící měli hledat auto s lopatou a krumpáčem, ale my to potřebovali urychlit, abychom tam nebyli do rána. To byl okamžik, kdy nás napadlo poptat malé bagříky. Rozhodnutí padlo automaticky na značku Catepillar, kterou mám zapsanou hluboko v mysli, protože už jako malý kluk jsem si hrál s bagříky s nápisem CAT.

Byly pro vás minibagr kompromisem? Nechtěli jste třeba nějaké větší a silnější stroje?

Nám právě přišlo vtipný, jak jsou malinkatý. Minibagry vnímám jako něco mezi hračkou a opravdovým nástrojem. Nakonec se ukázalo, že jsou velmi efektivní. Ani jsem nečekal, že auto dokáží vyhrabat tak rychle. Kdyby to měli soutěžící kopat lopatou, tak jsou tam ještě dneska. V pravidlech bylo, že vítězi stačí zavadit lžící o kontejner, a pro tento účel se minibagry hodily úplně skvěle. Kontejner jako takový pak už vykopal velký Cat s profesionálním strojníkem. Tohoto úkolu se během soutěže osobně zhostili bratři Švestkové ze stavební firmy Švestka. Zároveň jsme si říkali, že minibagry vnesou do soutěže zajímavý prvek. Soutěžící o nich do poslední chvíle nevěděli, protože byly schované za plentou. V jeden moment jsme plentu stáhli a soutěžící vyzvali, aby se pro ně rozeběhli, zmocnili se jich a vyrazili s nimi zpátky na plochu kopat. Říkali jsme si, že to bude vtipná rallye, když soutěžící poběží pro bagry, nakopnou je a v tom stresu a časovém tlaku pojedou krokem na svá stanoviště.

Kdybyste měl možnost sednout si za řízení jakéhokoli stroje, který by to byl?

Na první dobrou mě od Caterpillaru napadají ty obří sklápěčky, které jezdí v dolech a mají kola velká jako místnost.

Jak dlouho poté, co jste své auto zakopal, vám začalo chybět?

Mnoho lidí na svém autě velmi lpí a rozčílí je, když jim někdo utrhne zrcátko nebo ho jinak poškodí. I pro mě bylo mé auto symbolem osobního úspěchu. Pořídil jsem si ho jako mladej kluk, tenhle model Range Roveru jsem měl jako jeden z prvních v Česku a pamatuji si, jak mi do něj na benzínce lezli lidé, aby si ho prohlídli, protože byl tehdy úplně nový a neokoukaný. Hodně jsem s ním zažil a měl jsem k němu silný vztah.

Ještě jste do něj vložil milion korun…

To je pro každého z nás hodně peněz. Vůbec jsem nevěděl, co se stane, když auto s kufříkem zakopu pod zem. Nebylo jednoduché tyto věci opustit, ale smířil jsem se s tím, že jsem je odevzdal světu.

Jaký pocit to byl?

Velice obohacující. Nikdy předtím jsem se ve svém životě dobrovolně ničeho tak hodnotného nevzdal. Byl to moment, kdy jsem zjistil, že člověk musí něco obětovat, aby něco získal. Že kdo neriskne milion, nemůže jich nikdy vydělat deset. Člověk musí riskovat, umět věci opouštět, pálit je a přijmout fakt, že o něco přicházíme. Naučil jsem se, že je dobré soustředit se ne na to, jak životní ztráty získat zpátky, ale jak je vyrovnat. Jenom tak člověk nakonec může získat dvakrát víc, než ztratil. Myslím, že to chce trochu neúcty k věcem a peněz, a to říkám s velkou úctou a respektem k nim, protože vím, jak těžké je vydělat.

Krátce poté, co se oficiálním vítězem hry stal Jakub z Karlovarska, jste ho před lidmi požádal, jestli by vám vrátil vaší originální poznávací značku 0MS KAZMA (jako ONE MAN SHOW Kazma). I potom, o čem jsme se zrovna bavili, se nemůžu nezeptat – proč člověk jako vy, který vypadá, že má všechno na háku, lpí zrovna na poznávací značce?

V životě jsou věci, které si nekoupíte. S touhle značkou jsem jezdil mnoho let. Je unikátní, stejná už se nedá nikdy vyrobit. Kuba je strašně fajn kluk, jsme spolu v kontaktu. Jak jsem řekl už na místě, jsem ochoten se značky vzdát a vymyslet si nějakou novou. Už by to nebylo 0MS KAZMA, ale třeba XXX K8ZMA – protože ve značce vždy musí být alespoň jedna číslice – ale i tak mě napadlo se ho nezeptat. V tuhle chvíli je značka ještě pořád u Kuby.

Jakub šel do soutěže s tím, že když vyhraje ten million, věnuje je ho bráchovi na operaci páteře. Máte informace, jak to dopadlo?

Operace měla být v září, ale byla přeložena na říjen. Událost bychom chtěli zdokumentovat. Jednak mě to osobně zajímá a je dobré lidem ukázat, jak skončily peníze, o které se hrálo. Myslím, že to bude hezká tečka toho všeho. Chceme být u toho, až se to bude dít, a držet mu palce.

Foto: Caterpillar

 

Komentáře