Ti, co ve středověku dosáhli plnoletosti, umřeli kolem 48. roku života. Rytíři řádu templářů však byli v plné síle ještě po šedesátce, což bylo tehdy opravdu nezvyklé. Dr. Francesco Franceschi z Katolické univerzity v Římě vysvětlil, čemu za požehnaný věk vděčili.
Průměrná délka života ve 13. století ve skutečnosti nebyla 48 let, ale 31 let. Šířeji pojato, do této skupiny lidí počítáme i osoby, které zemřely ještě jako děti. Nesmíme zapomínat ani na ženy, které zemřely při a nebo po porodu – tehdy tedy mezi 15. a 25. rokem života. Zkrátka když se někomu vyhnuly nemoci jako mor, lepra či syfilis obloukem, nedohnal jej hlad a nepadl v žádné bitvě, mohl být rád, když se dožil padesátky.
Templáři na tom ale byli jinak, mířili o 20 let výše. Na sedmdesátku. Poslední velmistr řádu Jacques de Molay byl upálen právě ve svých 70 letech a nebýt popravy, mohl tu jistě být déle. V čem tedy tajemství dlouhověkosti spočívalo?
Podle Dr. Franceska Franceschiho se za vším skrývala zdravá strava. Členové řádu se dodržovali přísný jídelníček a jedli vždy ve dvou, aby se navzájem kontrolovali. „Jídelníček templářů byl speciálně navržen tak, aby rytíři nepřibývali příliš na váze. Umíte si představit, že obézní chlapík odrazí útok dvanáctky nepřátel?“ napsal Franceschi ve své studii. Templáři se mírnili i v pití alkoholu. Směli pít víno, ale ředili si ho vodou. Těmito stravovacími návyky se značně odlišovali od zbytku středověké společnosti, kde chudí lidé trpěli podvýživou a bohatí se na obřích hostinách přejídali tučným masem, což jim zadělávalo na problémy jako obezita, vysoký krevní tlak, cukrovka a dna.
MS
