Ačkoliv začal kráčet v rodinných šlépějích s ambicí stát se lékařem, jeho nadšení k počítačům, které ho okouzlily už v dětství, nakonec zvítězilo a on se postupně vypracoval mezi jednoho z nejžádanějších odborníků na technologické startupy. Paul Tesar se svými partnery Janem Pospíšilem a Martinem Pultznerem založili společnost PragueLabs, která se minulý rok přebrandovala na Iguana Technology. „Nejdůležitější je obklopit se správnými lidmi,“ říká v rozhovoru.
Od příležitostných oprav počítačů jste se dostal k budování technologických startupů. Bylo to vždy vaším snem?
Spíše než sen to byl můj přirozený “drive”. Jako malý kluk jsem určitě neměl sen nebo představu, že bych postavil tech startup. U nás v rodině jsou všichni lékaři, takže asi nepřekvapí, že jsem měl dlouhou dobu aspiraci jít stejnou cestou. Nicméně počítače se na té cestě objevily docela brzy a shodou okolností to bylo v nemocnici, kam jsem chodil s rodiči. Pamatuji si, že to byl Dell 286 s černobílým monitorem, na kterém si lékaři o přestávkách hráli hry. (směje se) Byl tam jeden kluk, jmenoval se Tomáš. Byl to sice laborant, ale současně se staral o všechny tehdejší počítače v nemocnici. A já jsem mu byl stále v patách a začal si všímat, co dělá a jak to dělá. Bavilo mne to. Tam asi začaly moje technické aspirace.
Jaký byl váš úplně první počítač?
Můj první počítač byl Dell 486 DX2 a první, co jsem s ním udělal, bylo, že jsem ho celý rozebral a pak zase složil. Časem jsem začal počítače sám opravovat. Jsem klasický příklad “early adopter”, takže cokoliv nového se objevilo, tak jsem to chtěl. Pro mne to bylo jako hrát si s legem. De facto už na základní škole jsem začal počítače opravovat, ale také stavět, protože tehdy to vyšlo levněji. Potom na gymplu jsem spolu s učitelem informatiky, který k učení na škole pracoval také ve skladě počítačových dílů, založil firmu. On měl přístup k potřebnému hardwaru a já uměl skládat počítače na objednávku. První počítač jsem sestavil pro moji mámu, která pracovala pro pharma firmu. Bylo mi 15 nebo 16 a už jsem měl za sebou několik desítek postavených počítačů. Nebyla konkurence.
Paul Tesar
Byl jste mezi spolužáky v tomto ojedinělý?
Na gymplu jsem naštěstí nebyl jediný exot. (směje se) Byl tam ještě Honza s Martinem (pozn. autora – dnešní obchodní partneři Jan Pospíšil a Martin Pultzner), kteří už také měli svoje projekty, a to kolem mobilního netu.
Co bylo zlomem, kdy jste si řekl, že skončíte s medicínou a vrhnete se do světa počítačů?
Odešel jsem studovat do Ameriky v rámci výměnného programu a světe div se, na škole jsem tam zase opravoval počítače, i když jsem tam první dva roky studoval medicínu. S tím jsem tam šel. Jenže pak jsem si začal přivydělávat tím, že jsem stavěl weby pro restaurace, obchody s potřebami pro psy a podobně. Ještě pořád jsem byl přesvědčený, že budu doktorem, jenže pak přišel Facebook a já měl představu, že si vybuduji svoji vlastní sociální síť. Mým hlavním cílem bylo mít prostor pro “friends meet” lidí, kteří se potkávali na výměnných pobytech stejně jako já a kteří by rádi zůstali v kontaktu. Moje síť umožňovala messaging, fotoalba a přihlásilo se na ni asi 20 tisíc lidí. Toho si všiml jeden profesor na univerzitě, kde jsem studoval tu medicínu a začal mne přesvědčovat, že bych měl přejít na počítače.
Jaké další důležité kroky pro vaši kariéru následovaly?
Když se blížil konec univerzity, tak jsem si udělal svůj profil na job portálu Monster.com. Měl jsem mimo jiné i interview s Microsoft, jenže potom jsem jel za kamarádem na Velikonoce do Miami a před odjezdem se mi právě z Miami ozvala na můj profil firma Modani, že se chtějí potkat. Tím jsem spojil to klasické příjemné s užitečným. Nakonec z toho byl zajímavý internship na celé léto. Tam jsem poprvé viděl, jak firma funguje, tedy v jejich případě spíše nefunguje. Přišel jsem za nimi s prototypem, jak by mohlo fungovat jejich účetnictví, logistika a sklady. Jen koukali, ale byli z toho nadšení. Udělal jsem s nimi deal, že to pro ně doladím, ale pod podmínkou, že to budu moci prodávat jako svůj produkt dál. Ten systém jsem postavil za dva roky, ale pak došlo, jak už to bývá, na lámání chleba a vedení se mě snažilo všemožně podrazit. Tehdy mi do života vstoupil další business anděl. Investor Carsten Mikkelsen hledal programátora, který by mu pomohl vybudovat projekt *GoMentor. Nakonec jsem pro něj dělal různé projekty.
Jakým způsobem jste pak znovu spojil síly s českými kolegy?
S předchozí firmou jsem udělal dohodu, že mi po dobu několika let budou platit fee a tak jsem vlastně mohl postavit i svoji první firmu v Miami. Ale měl jsem dost zásadní problém se spolehlivostí lidí, což mě přivedlo zpátky k Honzovi a Martinovi a také k poznání, že je v Čechách spousta kvalitních a vysoce kvalifikovaných lidí, kteří se ale v té době nedokázali prosadit na globálním trhu. To se psal rok 2014. V roce 2015 jsme společně spustili PragueLabs, společnost, kterou jsme upekli u koktejlů v baru, když za mnou kluci přiletěli na dovolenou. Možná vás pobaví, že k názvu nás inspiroval známý seriál Perníkový táta. Původně jsme měli plán, že se rozšíříme a vybudujeme například BrnoLabs a podobně.
Paul Tesar a Jan Pospíšil
Jaké jsou hlavní rozdíly a výzvy při budování technologických týmů a startupů v USA oproti EU?
Hlavní rozdíl začíná přímo u investorů. V USA je tolerance k riziku a neznámu postavena na ambiciózní vizi podstatně větší než v Evropě. Díky tomu bývá zpravidla mnohem jednodušší nalézt financování v rané fázi a rychleji rozběhnout něco nového.
Jaké technologické trendy považujete v současnosti za nejvíce přelomové a proč?
Určitě AI, umělá inteligence. Ačkoliv já nevidím umělou inteligenci jako nějaký super zázrak, spíše se jedná o evoluci něčeho, co se již dříve vyvíjelo, jako například strojové učení. Ale jako lidstvo jsme našli způsob, jak ji využít jako komunikační rozhraní. Má neuvěřitelný potenciál. Avšak společnost se stává stále hloupější, což je z tohoto hlediska nebezpečné, lidé ztrácejí schopnost učit se, nerozeznají neetické využití, podvody, dezinformace, deep fake… Z toho všeho mi vychází, že bude muset vzniknout nová dovednost, která bude rozlišovat mezi tím, co je skutečné a co je falešné.
Na který z vašich projektů/firem jste nejvíce pyšný?
Určitě IGUANA Technology. (pozn. autora – původně PragueLabs, ale přejmenováno a přebrandování v roce 2023)
Jedna rada nad zlato pro budování vlastního podniku. Jaká by to byla za vás?
Obklopte se lidmi, kteří mají talenty, vlohy a schopnosti, které nejsou vaší silnou stránkou. Ke spoluzakladatelům přistupujte jako k partnerům, protože s nimi strávíte spoustu času a prožijete s nimi dobré i špatné okamžiky.
Jan Pospíšil, Lukáš Janoušek, Paul Tesar, Martin Pultzner
Jakým způsobem přistupuje Iguana k inovacím ve vývoji softwaru a jak se liší vaše přístupy od konkurence?
S každým novým projektem provádíme rozsáhlou retrospektivu všeho, co děláme a revidujeme technologie a procesy, u kterých cítíme potřebu zlepšení. Zkoumáme, jak efektivně můžeme využít umělou inteligenci k urychlení vývoje nebo k řešení problémů a potřeb našich zákazníků přímo ve vyvinutých produktech. K zákazníkům přistupujeme jako bychom byli jejich vlastním in-house týmem a v hledání inovativních řešení či postupů se zapojujeme do celého životního cyklu projektu.
Chcete stavět startupy na klíč. Znamená to tedy, že když budu mít dobrý nápad, můžu se na vás obrátit a vy mi mou myšlenku pomůžete zhmotnit do posledního detailu?
Z pohledu digitálních produktů a technologií určitě ano. Budeme vaším aktivním partnerem, který za vás bude hledat odpovědi na otázky, jež vás ani nenapadly. Pomůžeme vám nejen se zdroji ve vývoji, ale také se strukturou organizace vhodné pro tech firmy. Budeme s vámi vystupovat před vašimi investory či věřiteli, a budeme pro vás silnou oporou při fundraisingu samotném. Jakmile se projekt rozjede, staneme se nedílnou součástí vaší každodenní organizace a náš plně onboardovaný tým se úzce integruje tak, jako byste měli vlastní vyspělý in-house tým.
Jaké jsou podle vás největší kulturní rozdíly mezi USA a Českem?
Americká mentalita se liší od té české v mnoha ohledech. Američané jsou obvykle více zaměřeni na vizi a akci. Důvěru člověk většinou dostane rychle, ale také o ni může velice rychle přijít. Naopak v Evropě, včetně České republiky, získáváme důvěru opravdu postupně, řekl bych po kapkách. Ale když už je důvěra jednou vybudovaná, tak i v okamžiku, kdy jde do tuhého, obvykle vydrží.
Američané si dokážou více užívat života. Nazval bych to kombinací konzumu a optimismu. Jejich mindset je orientovaný na akci. Zatímco mi přijde, že v Čechách se často hodně mluví, ale málo koná. Dalším rozdílem je pohled na úspěch člověka. U nás často převažuje závist. Zatímco v Americe se úspěšní lidé často stávají zdrojem inspirace.
Co děláte, když zrovna nepracujete?
Má práce není taková ta tradiční. Já si práce vlastně užívám. Pořád mne to baví. Skoro neexistuje čas, kdy nepracuji. Ale to neznamená, že bych netrávil čas s mojí rodinou. Naopak. Chodíme na procházky, jedeme na kole do parku, cestujeme, užíváme si loď. Neustále se to snažím skloubit s tím, že se učím nové věci.
Hodně cestujete. Momentálně žijete s rodinou v USA, ale kdybyste si měl vybrat nějakou destinaci, kde byste bydlel v Evropě, jaká by to byla?
Praha pro mne vždycky bude mým domovem. Takže přirozenou volbou by samozřejmě byla Praha, Česká republika. Ale ne zcela na sto procent. Spíše jako lokální a dočasný pobyt. Rád se pohybuji v různých prostředích. Určitě bych také zvažoval Ibizu. Ta je pro mne takovou druhou domovinou. Pro mne to není, že Ibiza rovná se party island. Je to o rodině. O soudržnosti, kterou tam vidím.
Nejlepší byznysová rada, kterou jste kdy dostal?
Rad jsem dostal spoustu. Ještě víc ale bylo příkladů a to, že jsem měl možnost se učit ze vzorů kolem mne. Za mne je nejdůležitější se obklopit správnými lidmi. Nejde být na všechno sám. Důležité je najít lidi, co mají stejný cíl. Jsou stejná krevní skupina jako vy. A zároveň jsou lepší než já. A také je dobré mít vždy plán B. Občas se sice vyplatí vsadit všechno na jednu kartu, ale ne pokaždé.
Foto: Iguana Technologies
