Návrh na zavedení tzv. dětského certifikátu, který by bránil osobám odsouzeným za vybrané trestné činy v práci s dětmi, rozděluje odbornou i politickou veřejnost. Poslankyně Taťána Malá (ANO), jedna z autorek návrhu, tvrdí, že nejde o trest, ale o preventivní opatření ve veřejném zájmu. Kritici ale upozorňují na retroaktivní účinky, riziko stigmatizace i právní nejistotu. V novém dílu podcastu Slepá spravedlnost ji na toto téma konfrontoval advokát a moderátor Petr Toman, který má k návrhu četné výhrady. Malá na ně otevřeně reaguje a přiznává i některá slabá místa návrhu.
Poslankyně Taťána Malá (ANO) je jednou z hlavních iniciátorek a autorek návrhu, který do českého právního řádu zavede institut tzv. dětského certifikátu. Zjednodušeně řečeno půjde o evidenci osob odsouzených za některé vybrané trestné činy, většinou sexuální či násilné, na jejímž základě jim bude znemožněno pracovat s dětmi. „Dětský certifikát má zabránit práci sexuálních delikventů a násilníků s dětmi, což dneska není samozřejmost,“ vysvětluje poslankyně Malá hlavní smysl nové legislativy. Novinka se ovšem setkává i s kritikou, například za to, že nevyhnutelně bude působit retroaktivně.
„Bohužel se začaly objevovat a byly mediálně zveřejňovány případy lidí, kteří měli trestní minulost a potom zneužívali děti při výkonu své práce,“ připomíná Malá kauzy, které rezonovaly mediálním prostorem. Šlo o různé případy zneužívání dětí ze strany trenérů, vedoucích kroužků či pracovníků různých spolků. Ač je Taťána Malá představitelkou sněmovní opozice, dětské certifikáty jsou legislativním návrhem, který vzniká za intenzivní spolupráce podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí s Ministerstvem spravedlnosti ČR. Jde tedy o návrh, na kterém je shoda napříč politickým spektrem.
Je certifikát trest nebo ne?
Je potřeba důsledně zdůraznit, že dětský certifikát má povahu výpisu z evidence, nikoliv trestu. Primárně má certifikát reflektovat, zda byl dotyčný v minulosti pravomocně odsouzen za určitý trestný čin. Podstatná je přitom trestní sazba, ve které byl trest pachateli udělen. „Pokud je sazba trestného činu do pěti let, tak ten zápis mají dvacetiletý. A pokud je nad pět let, tak je doživotní – prakticky to je stoletý zápis,“ vysvětluje Malá. Do evidence mají být zapsáni všichni, kdo byli za tyto trestné činy odsouzeni od roku 2005, což je předmětem kritiky některých odborníků.
Dětský certifikát se nicméně nevztahuje pouze na sexuální trestné činy, výčet byl rozšířen i o některé další závažné trestné činy, včetně těžkého ublížení na zdraví. Podle Malé jde o reakci na připomínky z ODS, která chtěla zabránit tomu, aby kdokoliv s certifikátem byl automaticky považován za pedofila. Opoziční poslankyně nicméně s tímto rozšířením souhlasí. „Já třeba nechci, aby děti na fotbale trénoval trenér, který někomu rozbil půllitr o hlavu v hospodě, protože ti lidé dávají těm dětem nějaký vzor,“ namítá. Zároveň striktně odmítá, že by mělo jít o trest. Dětské certifikáty vnímá jako jakési rozšíření podmínek bezúhonnosti. Rozhodnutí, zda někdo bude mít zápis, nebo ne, je přitom stále na soudech.
Obavy z nejistoty a stigmatizace
Již několikrát zmíněný retroaktivní účinek je zřejmě nejkontroverznějším aspektem dětských certifikátů. Zápisy by se měly týkat všech osob odsouzených od roku 2005 – tedy i těch, jejichž tresty už byly zahlazeny. Objevuje se kritika – se kterou souzní i moderátoři podcastu Slepá spravedlnost Petr a Šimon Tomanovi – že tato úprava nabourává princip právní jistoty a legitimního očekávání, že zahlazením trestu dojde i ke „smazání“ trestněprávní minulosti. Taťána Malá ale tuto kritiku odmítá. „Bez toho zpětného zápisu by to nedávalo vůbec žádný smysl,“ tvrdí razantně.
Spolumoderátor a renomovaný advokát Petr Toman je nicméně jiného názoru. Na nedostatky dětských certifikátů upozorňuje již delší dobu – v minulosti je dokonce neváhal označit za „trest delší než doživotí“ Vadí mu hlavně to, že návrh zákona umožňuje zápis do evidence i v případě osob, jejichž tresty byly již zahlazeny. Toman dále kritizuje, že do evidence mohou být zapsány i osoby, které se nedopustily trestného činu per se. „Do evidence má být zapsán i ten, kdo spáchal čin jinak trestný – tedy například ten, kdo jednal v nutné obraně nebo krajní nouzi. To znamená, že by mohl být vyloučen z práce s dětmi i někdo, koho soud nikdy neuznal vinným z trestného činu,“ varuje Toman s tím, že takový přístup odporuje zásadám právního státu.
Podle Malé je nicméně žádoucí, aby práce s dětmi nebyla umožněna těm, u kterých došlo „pouze“ k zahlazení trestu, zároveň věří, že se to netýká velké části populace. „Bavíme se o 20 tisících lidech. Netroufám si odhadnout, kolik z nich pracuje s dětmi. Ale neočekávám, že v České republice pracuje s dětmi velké množství lidí, kteří byli odsouzeni za úmyslné nebo sexuální trestné činy,“ namítá Malá. Každý se zápisem má navíc možnost požádat soud o přezkum. „To byla věc, která pro nás byla hrozně důležitá,“ dodává poslankyně. Retroaktivita nicméně není jedinou výtkou vůči dětským certifikátům.
Obavy panují i ohledně stigmatizace odsouzených. Zápis v evidenci by totiž neměl zmiňovat konkrétní trestné činy, což otevírá prostor pro všemožné nálepkování – primárně na mysl asi vytanou především nepodložená nařčení z pedofilie. V extrémních případech by to mohlo vést k tomu, že někteří lidé budou přicházet o práci na základě nepodložených nálepek a spekulací. Pojistkou proti tomuto je dle Taťány Malé zmíněný soudní přezkum, nicméně celá konstrukce dále přiživuje diskuzi o tom, zda má dětský certifikát skutečně pouze povahu rozšíření bezúhonnosti, nebo zda už jde o regulérní trest.
Opomenutá pornografie
To, že návrh legislativy není dokonalý a že pravděpodobně v budoucnu dojde k dílčím úpravám, v podcastu Slepá spravedlnost připustila i sama Malá. Osobně za největší nedostatek považuje, že mezi zapisovanými trestnými činy nefiguruje výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií. „Ta pornografie nám utekla, a to si myslím, že tam určitě být mělo. Já třeba ještě trvala na tom, aby tam bylo doplněno týrání svěřené osoby, což považuji za zásadní,“ přiznává. Zákon podle ní nicméně obsahuje mechanismy, které soudům umožňují rozhodnout o zápisu i mimo daný výčet.
„Uvidíme, co ukáže praxe. Pokud budou potřeba změny, určitě jsme ochotni o tom ještě diskutovat,“ připouští opoziční poslankyně, která část kritiky proti zákonu vnímá jako politicky motivovanou. Proti návrhu vystoupil například poslanec ODS Marek Benda, který jej ostře zkritizoval, ač podle Malé dříve navrhoval v podstatě totožnou úpravu. Nicméně poté se on sám stal terčem útoků, že vystupuje jako obhájce násilníků. „Myslím, že Marek je dost ostřílený politik a hráč na to, aby to zvládl. On sám předložil úplně stejný návrh jako my – kromě délky zápisu,“ podotýká Malá.
Podle poslankyně za ANO by ale mediální přestřelky neměly zastínit hlavní smysl nového zákona – ochranu dětí jako té nejzranitelnější společenské skupiny. „Byli jsme označeni za aktivistické princezny. Což je vtipné, ale je potřeba říct, že mezi těmi princeznami jsou i aktivističtí princové,“ zmiňuje Taťána Malá a dodává: „Kdo dává těm dětem tu druhou šanci? To jsou fakt věci, které, když se někomu stanou, tak se s ním táhnou až do konce života.“
Podcast Slepá spravedlnost se zaměřuje na osudy a příběhy osob, kterým do života vstoupilo trestní stíhání. Klade si za cíl hovořit o vině a trestu, ale i o „trestu bez viny“. Podcastem provází renomovaný advokát JUDr. Petr Toman se svým synem Mgr. Šimonem Tomanem. Celý projekt Slepá spravedlnost vzniká za podpory advokátní kanceláře Chrenek, Toman, Kotrba.
Foto: CHTK
