Marek Nespala nesčetněkrát absolvoval cestu z útrob prezidentské kanceláře až do soudní síně. V novém díle podcastu Slepá spravedlnost mluví o tom, jak se z advokáta specializovaného na restituce stal právním zástupcem hlavy státu a jednou z nejviditelnějších tváří éry Miloše Zemana. Otevřeně popisuje atmosféru na Pražském hradě, roli loajálního advokáta i tlak, kterému čelil při zastupování kontroverzního prezidenta. V rozhovoru s Petrem a Šimonem Tomanovými komentuje mimo jiné kauzu červených trenýrek i spor o (ne)způsobilost prezidenta vykonávat funkci během jeho hospitalizace – a připojuje i osobní reflexi toho, jak se žije s nálepkou „prezidentský právník“.
Předtím, než se stal „prezidentským“ advokátem, pracoval Marek Nespala jako advokát pro Aleše Pejchala. V oblasti českého ústavního práva jde o velmi významné jméno – Pejchal byl dvakrát neúspěšně navržen na soudce Ústavního soudu ČR a později byl úspěšně zvolen soudcem Evropského soudu pro lidská práva. Nespala se v jeho kanceláři zabýval hlavně restitučními kauzami a například během sporu o restituci provozní budovy Národního divadla přišel do poměrně úzkého kontaktu se Správou Pražského hradu.
„My se na Hradě pohybovali už v roce 1995. Aleš Pejchal byl v té době eso v oblasti restitucí, a když se některé kauzy vytlačily až na Hrad, zpravidla se na něj obrátila Správa Pražského hradu,“ vzpomíná Marek Nespala v nejnovějším díle podcastu Slepá spravedlnost. „Zlom ale přišel až s Václavem Klausem, který o nás věděl a o naši práci se zajímal. Definitivně se to zlomilo v roce 2016, kdy jsme uzavřeli smlouvu s Kanceláří prezidenta republiky,“ doplňuje.
Konkrétně pro Nespalu se situace zásadně změnila poté, co byl Aleš Pejchal jmenován soudcem Evropského soudu pro lidská práva. Přesunula se na něj prakticky celá prezidentská agenda a jeho úkolem tak bylo kultivovat velmi důležitý klientský vztah, který byl sice nově zakotven smluvně, ale reálně se opíral o dlouhé roky vzájemné spolupráce a obtížně získané důvěry. „Celý Hrad zůstal na mých bedrech. A aby to bylo zajímavé, byla to zrovna doba, kdy byla vyhlášena amnestie a podána historicky první ústavní žaloba na prezidenta za velezradu,“ zdůrazňuje Nespala.
Po boku Miloše Zemana
Spolupráce Marka Nespaly s Hradem ještě zintenzivnila po zvolení Miloše Zemana prezidentem. Jejich první setkání na této úrovni se uskutečnilo v roce 2014, ale oba se historicky znali – už v listopadu 1989 se setkali na právnické fakultě. V prvním Zemanově prezidentském období také započala tradice pravidelných čtvrtečních konzultací. Pro vztah prezidenta a „jeho“ právníka bylo nicméně důležité, že se mezi nimi vytvořilo silné pouto. Postupně se mezi nimi vytvořila jistá lidská blízkost a stali se prakticky přáteli.
„Měli jsme společnou chemii, protože jsme oba polabští Slované. Zeman je z Kolína, já z Čelákovic. Vždycky si mě zval ve čtvrtek odpoledne – potom jel domů,“ popisuje Nespala s tím, že dokud byl Zeman v úřadu, udržovali vzájemný vztah na čistě profesionální úrovni: „Potykali jsme si vlastně až loni. Oba dva jsme totiž cítili, že je na místě udržovat profesionální vztah klient–advokát. Takže jsme pořád udržovali odstup. Zkrátka profesionální vztah.“ Zeman mu v odborných věcech naslouchal, ale i přesto si Nespala vymínil distanc od jedné konkrétní agendy. Po vyhodnocení předchozích zkušeností šlo o milosti a amnestie.
Důležitý precedent
První významná mediální smršť se kolem nově zvoleného prezidenta Zemana prohnala hned v roce 2015. Šlo o incident, během kterého členové skupiny Ztohoven vyvěsili na střeše Pražského hradu obří červené trenýrky a nahradili jimi prezidentskou standardu. Skupina svůj čin vykreslovala jako projev politického nesouhlasu se stylem Zemanova prezidentování – podle Marka Nespaly však šlo o něco víc. „To nebyl útok na Miloše Zemana, ale na celý národ a miliony lidí, kteří položili život za to, aby tahle země vznikla. Standarda prezidenta republiky je ústavní symbol. Je to vyjádření státnosti – a my jsme to brali jako svatokrádež,“ odsuzuje ostře činy skupiny Ztohoven.
Hrad následně podal trestní oznámení a domáhal se odškodnění ve výši 300 tisíc korun. Umělci byli nakonec podmíněně odsouzeni, ale odškodnění soud Hradu nepřiznal. Důležité ale bylo, že byl stanoven precedent – a Nespala byl jakožto zmocněnec České republiky spojován s originální a neortodoxní právní konstrukcí. Šlo totiž o historicky první případ, kdy byla před soudem řešena otázka nároku na náhradu nemajetkové újmy pro Českou republiku jako právnickou osobu. Česká republika vystupovala jako poškozená. Ale soud řekl, že satisfakce byla už samotným odsouzením obžalovaných. V médiích to ale bylo zkomoleno. Nešlo o újmu Zemana, ale újmu České republiky jako právnické osoby,“ vysvětluje Marek Nespala.
„Šlo o puč“
Z lidského hlediska závažnější krize nastala v roce 2021 – poté, co byl Miloš Zeman v říjnu hospitalizován ve vážném zdravotním stavu. Senát pod vedením jeho předsedy Miloše Vystrčila (ODS) zvažoval aktivaci článku 66, a Nespala společně s prezidentovým kancléřem Vratislavem Mynářem podali jménem prezidenta trestní oznámení pro sabotáž. Podpořili jej tvrzením, že prezident byl po celou dobu při vědomí a byl plně schopen funkci vykonávat, i když se celkově cítil slabý. Celé obvinění se zakládalo primárně na údajně nepravdivém prohlášení lékařů z Ústřední vojenské nemocnice, ve kterém tvrdili, že je Zeman neschopný výkonu funkce a že je k němu omezený přístup. V mediálním prostoru navíc začala kolovat Zemanova diagnóza, kterou zveřejnila exministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková.
Trestní oznámení bylo kolektivním dílem celého týmu elitních právníků. Mířilo na neznámého pachatele a podle Nespaly šlo o cílený pokus zbavit prezidenta pravomocí na základě zfalšovaných a účelových zpráv. Marek Nespala má dodnes jasno: „Prezident Zeman seděl na posteli, četl si Blesk a řekl: ‚Taková blbost.‘ Plné moci podepsal bez problému. Řekl mi: Co mi nesete? – Říkám: návrh na omezení svéprávnosti. A on se zasmál. To nebyla sabotáž z padesátých let, ale útok na ústavní pořádek přes zneužití lékařských zpráv. Trestní oznámení jsme sice podali na neznámého pachatele, ale upozornili jsme, že i senátoři mohli být uvedeni v omyl – nebo dokonce přímo zapojeni.“
Hlas Pražského hradu
Všechny výše zmíněné zkušenosti svědčí o tom, že Marek Nespala není jen mediální tváří, ale především člověkem, který byl po dlouhou dobu jakýmsi „hlasem Pražského hradu“. Svou práci dodnes vnímá jako službu veřejnosti a vždy byl připraven stát se terčem veřejné kritiky. Jako právník proslul tím, že klade důraz na argumentaci, rétoriku, osobní integritu a konzistenci. Ačkoli připouští, že by některé věci dnes řešil jinak, odmítá přistoupit na zkratkovité mediální narativy, které se kolem osoby Miloše Zemana vždy objevovaly v hojném počtu.
„Mediální realita je jako šachová partie s dvanácti dámami. A vy hrajete s pěšáky. Ač jsem nikdy nechtěl být politik, když jste s prezidentem čtyřikrát týdně, najednou se do vás projektují všechny sympatie i nenávisti. Když si vás veřejnost spojí s nějakou funkcí, stáváte se součástí systému. A systém je dnes terčem – i kdyby fungoval sebelíp. Já mám ale svou práci rád a vím, že ji umím. Ale občas přemýšlím, jestli by nebylo jednodušší jít dělat daňové právo a být v klidu,“ uzavírá Marek Nespala svůj rozhovor s Petrem a Šimonem Tomanovými v podcastu Slepá spravedlnost.
Podcast Slepá spravedlnost se zaměřuje na osudy a příběhy osob, kterým do života vstoupilo trestní stíhání. Klade si za cíl hovořit o vině a trestu, ale i o „trestu bez viny“. Podcastem provází renomovaný advokát JUDr. Petr Toman se svým synem Mgr. Šimonem Tomanem. Celý projekt Slepá spravedlnost vzniká za podpory advokátní kanceláře Chrenek, Toman, Kotrba.
Foto: CHTK
