​Pražští novináři dokážou realitu zamlžit víc než inverze. Svými předsudky a neznalostmi otravují vzduch – bohužel. Novináři totiž nepracují s věcnými informacemi o realitě, ale spíše s obrazy reality – klišovitými zkratkami, postavenými na brutálním zjednodušení a nesmyslném vydávání detailu za celek. Když Himálaj, tak smrtící laviny, když Sahara, tak velbloudi a písek, když Slovensko, tak bačové a ovce… A když Most a severní Čechy, tak smog, rakovina, důlní výsypky a zničené lesy. Prostě první asociace, které vás napadnou.

Jako třeba tenhle hloupoučký článek o Mostu publikovaný kdysi na iDnes. Dočetli jsme se tam, že Most je „město stojící mezi haldami hlušiny a zatopenými doly“. Tohle může napsat jen člověk, který zná zdejší okolí jen z 80. let minulého století a navíc ještě jen z vyprávění. Po rozsáhlých rekultivacích totiž okolí Mostu už dávno vypadá jinak. Jenže proč o tom psát, že?

Haldy hlušiny?

Areál Benedikt Most. Vždy záleží, z jakého úhlu místo fotíte a jaký máte záměr – negativní, nebo pozitivní.

Areál Benedikt Most. Vždy záleží, z jakého úhlu místo fotíte a jaký máte záměr – negativní, nebo pozitivní.

Když přemodelovanou krajinu nazvete „haldami hlušiny“, čistě formálně budete mít pravdu. Pod povrchem je skutečně vytěžený skrývkový materiál z povrchových dolů.

Fakticky ale budete lhát. Zelené kopce pokryté lesy jsou přece něco úplně jiného, než to, co popisujete. Díky rekultivacím je dnes kolem Mostu víc zeleně než kolem jiných českých měst. To by se ale do děsivého článku nehodilo.

Rekreační jezero u Mostu se jistě dá nazvat „zatopeným dolem“. Jenže podle stejné logiky bychom idylický jihočeský rybník někde u Třeboně mohli nazvat „zatopenou smrdutou bažinou“. A měli bychom pravdu – protože když před čtyřmi stoletími Jakub Krčín ten rybník budoval, opravdu to byla bažina. Dnes už je ale realita trochu jiná.

Idylický jihočeský rybník, nebo nezdravá a smrdutá bažina? Záleží jen na časovém měřítku, ve kterém to hodnotíte.

Idylický jihočeský rybník, nebo nezdravá a smrdutá bažina? Záleží jen na časovém měřítku, ve kterém to hodnotíte.

A takhle je to s mediálním obrazem severních Čech skoro vždycky. Jejich autoři nikde vysloveně nelžou. Jen prostě zaměňují minulost s dneškem, vydávají nepodstatné detaily za celky, překreslují obrazy a posouvají významy slov. Odborně se tomu říká sémantická distorze. Jejich problémem je klišovité a konfliktní vidění světa. Když jedou novináři dělat reportáž do „překrásných“ Karlových Varů nebo do „úchvatného“ města Loket, nezmíní se o tom, že 8 km od těchto měst jsou také haldy hlušiny a povrchové doly na uhlí. Když se slizce rozplývají nad „historickou“ Prahou, flagrantně ignorují hnusná paneláková sídliště, zanedbané periferie a přeplněné dálnice. Článek mají v hlavě napsaný ještě dříve, než do místa přijedou– i oni totiž pracují s mediálním obrazem.

A tak když se vyrazí do Mostu, je dopředu jasné, o čem to bude. Netvrdím, že Most je zcela „v pořádku“, ale vadí mi ta neustálá negace a neustálé vypichování špatných věcí. Svět není černobílý. Všichni vyprávíme příběhy, třeba své rodiny. A ty příběhy se liší, i když je to jeden příběh. Záleží na úhlu pohledu. Rozdíl mezi novinářem z mainstreamového média a normálním obyvatelem Mostu je ovšem v tom, že ten první získá nezaslouženou moc oslovit tisíce čtenářů. Proto by měl své texty lépe vyargumentovat.

Tady jsou další příklady, kdy se autor člábku z iDnes buďto programově nebo z nedbalosti mýlil:

1. Kulhající kořeny

Rekultivovaná plocha po těžbě u Mostu. Stromům trvá léta, než pořádně zapustí kořeny. Lidem ještě déle. Ale tvrdit 70 let po válce, že Mostečané jsou bez kořenů, je velmi opovážlivé.

Rekultivovaná plocha po těžbě u Mostu. Stromům trvá léta, než pořádně zapustí kořeny. Lidem ještě déle. Ale tvrdit 70 let po válce, že Mostečané jsou bez kořenů, je velmi opovážlivé.

„Všichni obyvatelé jsou zbaveni svých kořenů,“ čteme na iDnes. Tento argument kulhá snad až na tři nohy, protože v Mostu žije už třetí až čtvrtá generace od vyhnání Němců a druhá od zbourání starého města. Dnešní obyvatelé jsou už dávno „starousedlíci“, jejichž kořeny spočívají právě tady. Pokud by tento argument platil, musel by se aplikovat i na kdysi většinově německé Mariánské Lázně, Cheb, Liberec, Opavu nebo třeba Jihlavu a Mikulov. A nemyslím si, že tamní obyvatelé nemají kořeny. To, co autor píše, mělo platnost před 40 lety, ale to si asi ještě hrál v uhláku na horníka.

 

2. Město bez lidí?

Pravoslavný chrám sv. Valentina. Památka na rumunské občany, kteří zahynuli v Československu za Druhé světové války. Byl postaven v Mostě. V městě, které podle iDnes nemá duši.

Pravoslavný chrám sv. Valentina. Památka na rumunské občany, kteří zahynuli v Československu za Druhé světové války. Byl postaven v Mostě. V městě, které podle iDnes nemá duši.

„Most je městem bez duše, tak vysoká je daň za 100 milionů tun uhlí, které pod městem ležely,” čteme na iDnes. Vrchol novinářské myšlenkové impotence. Jak si máme představit město bez duše? V Mostě žijí lidé a ti na rozdíl od cihel, železa a betonu duši mají. Je ale možné, že pražský autor považuje všechny Nepražáky za lobotomizované jedince bez vlastního názoru. V každém případě je tato věta pomyslnou kudlou do zad všem těm Mostečákům, kteří se snaží v mnohem těžších podmínkách (než mají třeba Pražáci) své město kulturně a duševně povznést.

 

3. Žít Most

Takhle vypadají podle iDnes „přežívající lidé“. Jistě, Most se nedá srovnávat s Prahou, ale že by zde žili jen pasivní lidé, je nesmysl.

Takhle vypadají podle iDnes „přežívající lidé“. Jistě, Most se nedá srovnávat s Prahou, ale že by zde žili jen pasivní lidé, je nesmysl.

„S trochou nadsázky můžeme tvrdit, že Mostečáci už dávno nežijí, ale jen přežívají,” čteme na iDnes. S trochou? Celá ta věta je absolutní nadsázkou. Přežívat se dá v koncentráku nebo na opuštěném ostrově, ne v Mostě. Většina jeho obyvatelé jsou ve městě dobrovolně. Ano, Most je město s velkou migrací směrem ven, více lidí než jinde uvažuje o přestěhování, ale tvrdit, že (většina) přežívá, je prostě lež. Další chybou novináře je to, že se nedokáže postavit za svůj názor a používá slovní berličku „s trochou nadsázky“. A tím zpochybní nejen svůj článek, ale i sám sebe.

 

4. Odejít pryč

Most dostal do roku 1989 tak zabrat, že odliv lidí je pochopitelný. A městu rozhodně "pomůže" neustálé zdůrazňování, jak se tam žije špatně.

Most dostal do roku 1989 tak zabrat, že odliv lidí je pochopitelný. A městu rozhodně „pomůže“ neustálé zdůrazňování, jak se tam žije špatně.

„Dnes je ve městě velká nezaměstnanost a obyvatelé Most průběžně opouštějí,“ čteme na iDnes. Čistě statisticky to je pravda, ale hlavní příčina je v zásadním rozporu s vyzněním článku. Paradoxně je to totiž útlum těžby, která sem před lety za prací přitáhla horníky a návazné profese. Jenže je to zase jen plácnutí do vody – bez vysvětlení, proč k tomu došlo, je to jen novinářský slovní průjem.

 

5. Ich bin ein Mostečák

Starý Most (německy Brüx) nezbořili Mostečáci, nýbrž komunističtí vládci. Vysmívat se obyvatelům, jak Most vypadá dnes, je poněkud trapné.

Starý Most (německy Brüx) nezbořili Mostečáci, nýbrž komunističtí vládci. Vysmívat se obyvatelům, jak Most vypadá dnes, je poněkud trapné.

„Starší Mostečáci nemluví zrovna spisovnou češtinou. Most ležel v Sudetech a jeho obyvatelé byli z velké části Němci… … i když většina Němců byla po válce odsunuta, v jazyce zdejších lidí zůstaly stovky germanismů.“ Tohle tvrzení je postavené na hlavu. Germanismy se tu používají se stejnou frekvencí jako jinde v Česku, je to prostě důsledek vzájemného staletého prolínání češtiny a němčiny. Tvrdit, že je to typické pro Mostecko, je prostě pověra. A jaké že to germanismy podle novináře z iDnes Mostečané používají (a jinde ne)? Tak tedy: frišno, vercajk, cajk, šlofík, rozfajrovat. Tohle tvrzení je tak blbé, až je úsměvné. Podle této logiky jsou všichni Češi asi Mostečáci. Takhle to prostě končí, když novinář do klávesnice počítače vylije kaluž předsudků, polopravd, klišé a zkreslených informací…

Pavel Vondráček

Komentáře