Do toho skromného kluka byste neřekli, že je jedním z nejúspěšnějších tuzemských obchodníků na burze. A to je mu pouhých 27 let. Stojí v čele fondu, kde se stará investorům o miliardu korun. Jeho dosavadním rekordem je, že za den zvládl vydělat milion dolarů. A jeho cílem je v hodnotě majetku překonat Petra Kellnera. O tomhle klukovi zkrátka ještě hodně uslyšíme.

Když se řekne burza, vzpomeneš, kdy poprvé jsi zaznamenal, že něco takového vůbec existuje?

Určitě na začátku střední školy ve Zlíně, kam jsem každý týden dojížděl až z Pardubic. Strávil jsem tam rok a půl. O ročník nade mnou ale zrovna zrušili obor Boty, a nechali jenom obory Plast a Ekonomiku. Táta, který je soudním znalcem v oboru obuvi,  tehdy dostal nabídku, že by mohl jít pracovat přímo do Toronta do firmy Baťa. Proto jsme přemýšleli, že bych mohl v Česku dělat soudního znalce na obuv já. Botařů jako soudních znalců je totiž v České republice tak maximálně pět, a už začínají pomalu vymírat. Jenže pak ve Zlíně ten oboru zavřeli a já jsem přešel do Hradce na soukromou školu, kde jsme mohli mít při vyučování u sebe počítače. Jednoho dne na mě tam vyskočil banner tradingové společnosti Plus 500. Od té doby jsem se o tu problematiku začal víc zajímat. Navíc jsem byl fanoušek Formule 1, které ještě tehdy sponzorovala brokerská společnost XTB. Takže díky tomuhle jsem na střední škole v patnácti objevil burzovní svět.

Pamatuješ si, jaké akcie jsi nakoupil při svém úplně prvním tradingu?

Začínal jsem u měnových párů a komodit. Toho se držím dodneška. Japonsko zrovna řešilo krizi po katastrofě ve Fukušimě, a kvůli tomu šly raketově nahoru všechny komodity, třeba kukuřice nebo další potraviny. Tak jsem se na to svezl.

O kolik peněz se aktuálně staráš ve svém fondu?

Teď je to necelá miliarda, ale pořád rosteme. Mám tam svoje peníze a peníze svých investorů, což jsou hlavně fyzické osoby a fondy.

Kolik vlastního majetku máš tedy v tomhle fondu?

Asi 90 procent. Občas dostanu nabídku někam investovat, ale moc to nedělám. Většinu vlastních peněz si držím u sebe a zhodnocuju je sám, protože jinak bych vlastně dělal práci za někoho jiného. Jednoduše peníze radši otáčím, do teď například bydlím v pronájmu, a pořád nemám moc ambici kupovat si něco vlastního. Auto jsem si třeba vybíral dva roky. Koupit jsem si mohl cokoliv, ale nikdy mě nic netrklo tak, že bych si řekl hele to je ono. S nemovitostmi to mám stejně.

Za co tedy rád utrácíš?

Mám dvě auta. Mohl bych jich mít víc, ale nemám to kde parkovat. Stejně to nejsou žádné novinky, ale dobře ojeté stroje. Mercedes a Porsche. Jinak mám rád elektroniku. Koupím si třeba kvalitní počítač nebo nový telefon. Nedávno jsem si koupil hodinky Hublot, které se mi líbili už od dětství. Rád ale cestuju, do toho peníze dokážu investovat. Hodně lidí říká, že nemá cenu platit za dobrý hotel, protože se tam jde člověk jenom vyspat. Pro mě už je ale hotel sám o sobě zážitek. Nebo i ta samotná cesta. Užívám si to komplet –  cestuju business třídou, mám hezký hotelový pokoj atd…

Jaký je tvůj nejlepší cestovatelský zážitek?

Určitě Hong Kong. Až je mi teď líto, co se tam právě děje. Bydlel jsem tam v sedmadvacátém patře a koukal jsem na celé město. Viděl jsem na záliv, na všechny mrakodrapy. Jel jsem tam kvůli forexovému Expu, kterého se účastnily brokerské firmy z celého světa. Co se mi tam ale líbilo nejvíc byl ten luxus, lidi. Jednou jsem například narazil na pána před hotelem, který si zrovna facetimoval se svojí přítelkyní. Když viděl, že jsem trochu ztracenej, tak se mi hned začal věnovat a pomáhat mi. Nakonec mě doprovodil až tam, kam jsem potřeboval, a vrátil se zpátky. Přístup lidí tam byl naprosto neskutečný.

Baví tě například gastronomie? Zkoušíš třeba michelinské restaurace?

To dělám rád. Miluju například v Olomouci Entree u Přemka Forejta. Tam beru často i rodiče. Není to sice michelinská restaurace, ale princip, který tam uplatňuje je michelinský. Já sám ale mám radši obyčejnější věcí, třeba těstoviny. Jak jsem bydlel sám, tak to většinou dopadlo tak, že jsem si jídlo objednával. V podstatě jsem žil na dovážkách. Ale nějaké základy zvládnu i uvařit. V Praze miluju Ambiente, tam bych klidně mohl trávit čas od rána do večera. Mám rád třeba i Prague Marinu, to je zase Itálie. 

Nemáš někdy pocit, že se ti všechny sny splnily moc brzo? Co bys ještě chtěl zažít nebo dokázat?

Je to blbý, ale mám takový sny, že bych se třeba chtěl dostat do Forbesu. To je můj byznysovej sen. A cestovatelskej? Chtěl bych odjet na tříměsíční turistické vízum do Ameriky. Přiletět do Miami, půjčit si tam nějaké velké a krásné americké auto, ideálně Lincolna, a projet celou Ameriku. Vždycky se pak někde zastavit, přespat v pěkném hotelu, projít si město, a pokračovat. To by se mi hodně líbilo. Druhý největší cestovatelský cíl je pro mě Havaj. Tam jsem nikdy ještě nebyl, a dost mě to štve.

 

Komentáře