Největší pravoslavný kostel světa byl nemilosrdně „popraven“ na Stalinův rozkaz kvůli plánované výstavbě monstrózního Paláce Sovětů. Gigantický monument však nebyl nikdy postaven a tak jeden z kulturních skvostů zmizel pro nic…
Chrám byl postaven u břehu řeky Moskvy v 19. století na památku vítězství nad Napoleonem. Stavba, jejíž budování trvalo víc jak 40 let od roku 1839 až do léta 1883, kdy byly dveře katedrály zasvěcené Kristu Spasiteli konečně slavnostně otevřeny, zmizela během chvíle na Stalinův rozkaz.
Jeden z nejdůležitějších pravoslavných chrámů Ruska totiž roku 1931 po několika letech vlády bolševiků, nyní se Stalinem v čele, nebyl žádanou vzpomínkou na imperialistickou minulost. Na jeho místě měl vyrůst gigantický administrativní palác nyní „zasvěcený“ sovětskému snažení. Návrh budovy paláce svou monstrozitou vzbuzoval snad ještě větší respekt než předešlý náboženský chrám.
Katedrála Krista Spasitele dnes.
Z chrámu byly narychlo zachráněny jen některé z nejdůležitějších uměleckých pokladů. Ostatní cennosti, budované během bezmála půl staletí, zmizely během mrknutí oka – i když až toho druhého. Demolice totiž proběhla nadvakrát – druhého června roku 1931. První výbuch chrám ustál bez hnutí. Sověty však jeho odolnost neodradila a s druhou náloží katedrála klesla k zemi. Výbuch šlo slyšet na míle daleko.
Celý rok trvalo odstranění trosek monumentálního chrámu a než se započalo s výstavbou plánovaného paláce, bylo sovětské Rusko zapleteno do druhé světové války. K jeho výstavbě tak nikdy nedošlo. Na místě po bývalém chrámu tak roku 1958 vznikla poněkud odlišná světská rarita – největší venkovní bazén na světě.
Ihned po pádu Sovětského svazu se v roce 1994 schýlilo k obnově nezapomenutého chrámu. Za pouhých šest let tak katedrála Krista Spasitele stála znovu (s různými spekulacemi o poněkud nepěkném korupčním pozadí doprovázejícím jeho výstavbu). Dnes tak její silueta, která vstala z architektonického záhrobí, opět doplňuje panorama Moskvy.
Jan Králík
